Nemůžu mít lepší budoucnost, dokud se nepřenesu přes minulost.

My birthday ♥

19. dubna 2017 v 15:26 | Kačka |  Diary
Sweet seventeen, no sweet sixteen znělo daleko lépe. Minulé úterý jsem oslavila svoje již sedmnácté narozeniny. Upřímně, žádná změna, jako každý rok. Prostě jen obyčejný den, který bych zařadila do každodenního života.
Se školou jsme byli ten den na anglickém divadle, ale o tom bude zmínka ještě v dalším článku.
Kamarádka mi dávala dárek hned ráno ve škole, neuvěříte co mi dala (mimochodem vážně děkuji, dostala jsi mě). Dostala jsem pánvičku (kdo neví nepochopí, takže se ani nesnažte), s receptem, který ještě musím zkusit, dva laky na nehty (neutrální se hodí vždycky :)).
Odpoledne jsem od kamaráda dostala kytičku, která byla vážně pěkná a knížku, na kterou se těším, druhý díl Sirotčinec slečny Perigreenové.
Od sestry jsem vážně dostala pejska, kterého jsem pojmenovala Tím a je strašně roztomilý a na to jak je malý, je strašně šikovný.
Kamarádka u nás o prázdninách byla a dostala jsem naprosto úžasnej dort a puzzle.
A od našich? Kytičku a chtěli mi koupit foťák, ale nevzali mi mobil na reklamaci, tak si mám vybrat co chci. A já nevím a váhám.
Víte o nějakém vážně pěkném mobilu s dobrým fotakem a tak?
 

Víkend

10. dubna 2017 v 20:08 | Kačka |  Diary
Zase jsem tu téměř po týdnu, nemám nápady, ani náladu, ani čas.. Ale aspoň se čas od času ozvu no :)
Od úterý toho bylo ve škole docela dost, ve středu jsme psali velkou němčinu, ale ta by měla dopadnout v pohodě. Ve čtvrtek jsem ve finále do školy musela jít a bylo toho hodně. A pátek už jsem nějak doklepala, ze zeměpisu jsem dostala jedničku a pak už jsem měla klid.
Odpoledne jsem jela za kamarádkou, která potřebovala pomoct s matikou, a tak jsme se domluvili, že pojedeme k ní a já se pokusím jí to vysvětlit. Potom jsem byla ještě u ségry a než jsem se dostala domů tak bylo půl deváté.
V sobotu jsem byla s mamkou u babičky umývat okna, protože babička teď byla nemocná, tak aby jsme jí pomohly. Původně jsem jet nechtěla, mamka že to zvládne sama, ale když pro ni děda přijel, tak říkal, že babička chystala nějaký zákusek a mě dělala zvlášť, protože nemusím kafe. Tak jsem nakonec jela, když se s tím babička tak dělá :)
Ve finále jsme přijela domů až v 5, kdy jsem se začala chystat, protože jsme s kamarádkou šly na zábavu do nedaleké vesnice kde bydlí. Vážně jsem dlouho na žádné zábavě nebyla!
Bylo to docela fajn, sice bylo míň lidí a docela neznámých, i kapela pro nás byla neznámá, ale po dlouhé době to vážně bylo fajn. Přišly jsme domů někdy ve 3 a světe div se, já byla vzhůru už o půl osmé a nemohla jsem usnout. No nebyla jsem celou neděli potom mrtvá?
V neděli po obědě, když jsem přijela domů mě kamarádka ještě prosila, jestli s ním matiku ještě jednou projdu, před tou písemkou, aby si byla jistá. A jaká jsem? Písemku prý dneska napsala dobře :))
Já byla dneska konečně zkoušená z chemie, sice nedobrovolně, ale dostala jsem 1 a mám to za sebou! V angličtině jsme psali esej a to byla hrůza! A písemku z matiky jsem napsala dobře.
Zítra jedeme se školou do divadla, tak jsem zvadavá jaké to bude, dám vám vědět (asi ve středu/čtvrtek).
A potom máme prázdniny!♥♥A bude u mě kamarádka, tak si to snad užijeme♥
fruit, food, and healthy image fashion, girl, and outfit image girls, pale, and pink image

Narozeniny, nákupy, škola..

4. dubna 2017 v 20:52 | Kačka |  Diary
Ach ano, zase jste o mě dlouho neslyšeli, ale co, už to tak asi bude..
Od minulého článku toho v týdnu moc nebylo, zážitků, školy až nad hlavu. V pátek jsme po škole jela do města, kde jsem mamince koupila kytičku, v sobotu (na apríla) má narozeniny, a tak jsem jí dala kytičku už v pátek. Večer jsme byli na večeři, já, mamka s taťkem a sestra s přítelem, docela jsme se nasmáli a taky pořádně najedli (:D). Dali jsme si i pohár, já jsem si dala dětský, za což se mi taťka smál, ale lentilkama se dokáži dusit pořád (:D).
V sobotu jsme se domluvily po delší době s kamarádkou a jely jsme do Brna nakupovat. Chtěla jsem si koupit nějaký bomber, a taky jsem dostala peníze k narozeninám od babičky (mám je 11.). Ve finále jsem si koupila dvě trička, jedno takové tmavě červené a jedno oranžové (obohacuji se o barvičky :D), černé rifle (protože jsem šikula a jedny jsem si roztrhla) a černý bomber, ale jen takový lehoučký, spíš na léto než na teď.
V neděli jsme měli pozvanou babičku s dědem a dědy na oběd, ale "oslava" velká to nebyla, ta se plánuje až na léto, mamka měla totiž 45. (:))
beautiful, bouqet, and coffee image flowers, paris, and rose image
Ve škole mi přijde, že je toho neustále spousta. Dneska jsme psali opakovací test z angličtiny a upřímně? Já asi anglicky neumím! Jedině zítra máme jen zkoušení z němčiny, jinak nic.
Taky se mě ve čtvrtek týká stávka, a jelikož jdou naši do práce a nemá kdo mě dostat do školy, tak budu doma, což je dobrý (:D), alespoň nějaký den.
Příští týden bude naštěstí klidný! V pondělí se tedy učíme, i když jsme neměli, v úterý jedeme do divadla a ve středu máme ředitelské volno, protože jsou na škole přijímačky, no a od čtvrtka prázdniny♥ Měla by u mě být kamarádka, protože naši jedou pryč, tak musíme vymyslet, co budeme dělat (:D).
A jak se máte vy? Máte taky tak náročné dny/týdny?
girl, beach, and flowers image summer, beach, and now image

 


Po čase si popovídáme [part_9]

26. března 2017 v 20:49 | Kačka |  Diary
Možná by bylo jednodušší ozývat se častěji nebo alespoň tak jak mám vždy v plánu, ale poslední dobou se toho děje opravdu tolik, že už jsem z toho tak vyčerpaná, že nemám sílu a především spíš chuť ještě něco psát a probírat ty věci stále dokola.
Taky jsou tady navíc věci, který bych sice strašně ráda napsala a zeptala se na názor, ale nemůžu. Nemůžu je probírat tady ani nikde jinde.. Možná budu znít jak psychopat nebo tak něco, ale vážně jsem se dívala po nějakých psycholozíchse kterými bych si mohla prostě jen tak promluvit bez jakýchkoli okolností, bez toho aniž by věděli oč jde, aniž by znali ty osoby o které jde, abych jim mohla říct čistě jen moji stránku a oni by mi eventuelně nějak pomohli. Jo už pochybuji i sama o sobě, že jsem normální.
Přijde mi, že i já se po uplynulých nedávných událostech trochu vnitřně změnila. Že vidím věci zase trochu jinak a ty priority jsem si taky posunula. Že vlastně to co bylo dřív není teď a samozřejmě už ani nebude. Že to čeho jsem se tak docela bála se plní, i když i tohle je asi jen moje vnuknutí. Ale bála jsem se oprávněně. (Bože, kdybych to tak mohla napsat, kdybych to mohla vysvětlit a ne psát jak nějaký nesrozumitelný pitome!)

Od posledního článku se toho vlastně tolik ani nestalo. Přežila jsem útrpný týden ve škole, kde si všichni myslí, že máme jen jejich předmět a valí toho na nás moc.
Byla jsem na dalším pohřbu, což už mi přijde vážně jen k tomu typickému "histerickému" smíchu.
Se sestrou jsem také byla na dětském veletrhu, kde si vybrala kočárek a nakoupily jsme nějaké věci (heh, už jsem se tady vůbec zmínila, že ze mě bude teta?) A taky jsme dneska oslavili dědovi narozeniny, kde jsme se po dlouhé době sešli zase naše celá rodina. Bylo to fajn zase vidět sestřenku, docela jsme se dneska nasmáli:) i vzhledem k okolnostem.
Teď mě čeká ve škole další náročnější týden řekla bych, i když to nebude tak strašně jak tento týden :)

A jak se máte vy? Co poslední dobou děláte? A jak jste přivítali jaro a jarní úklid? :)
alone, dark, and evening image pink, flowers, and nature image sky, clouds, and city image

Životní cesty

17. března 2017 v 21:46 | Kačka |  Thoughts
Život má nevyzpytatelné cesty a někdy nám dává rány pod pás v momentě kdy je vůbec nečekáme. Jaká je na světě spravedlnost, když nám bere to nejdůležitější a cenné? Dívala jsem se na ty květiny růží a přemýšlela jestli je to opravdu takové. Jestli se potkáme s lidmi, o které jsme přišli.
Slzy mi tekly po tvářích a já přemýšlela kolik bolesti a stresu člověk vůbec snese. Během ani ne měsíce jsem byla na druhém pohřbu. Nikdy jsem ale nevěřila, že ti lidé opravdu zemřeli. Zvláštní o tom takto psát.
Za poslední dobu, od roku 2007 co tři roky jdu někomu z rodiny na pohřeb a letos již podruhé. Pro mě je to na druhou stranu po čase ale nevěřící. Pro mě ti lidé odešli a já věřím, že je ještě někdy uvidím. Věřím tomu, že pouze odjeli někam daleko od nás. Ale uvidím je někdy?
Měli bychom si uchovat především ty pěkné vzpomínky a chvíle, které jsme s danou osobou prožili, ale tyto momenty bolí, ať si to připustit chceme nebo ne. Ať je nám ta osoba vzdálená nebo je mezi námi to nejsilnější pouto, ve finále nás ten odchod zasáhne stejně. Rychle, nečekaně, bolestně, ale odezní po čase stejně tak.
Snažím se brát život pozitivně a přesto my přijde, že i na mých obyčejných 16 let, my pod nohy hodil tolik klacků, o které zakopávám, že to ani není možné. Ale také vím, že spoustu situací a těkžých situací mě v životě ještě čeká.
Stála jsem jako většina s hlavou sklopenou a nechala slzy téct po tvářích, ale po myšlenkách, které jsem poslala nejen té osobě, ale které jsem měla i sama k sobě, jsem zvedla hlavu hrdě vzhůru. A místo tichých přání do země jsem poslala jedno, všem co mi za poslední léta odešli, s malým úsměvem na tváři, nahoru.
Ať už člověk věří na co chce, že lidé jsou na nebi a shlíží na nás dolů, nebo že opravdu existuje nebe a peklo, nebo že se mění v ty hvězdy na nebi, nebo že neexistuje nic. Pro mě budou vždy nade mnou, shlížet dolů na nás, opatrovat a hlídat naše osudy.

Tenhle článek je míchanice všeho a všech pocitů, myšlenek. Možná vyjádření mého momentálního psychického stavu, sama nevím. Připadá mi, že už to nezvládám, už mě to opravdu "nebaví".
girl, grunge, and tumblr image lost, quote, and sad image love, heart, and plankton image

Kam dál