Nemůžu mít lepší budoucnost, dokud se nepřenesu přes minulost.

Letter three [Writing_10]

16. června 2017 v 7:22 | Kačka |  Writing
Víš, přemýšlela jsem, hodně a v poslední době často. Četla jsem si ty dopisy co jsem psala před rokem "někomu", četla jsem si dva dopisy co jsem psala tobě a četla jsem si znovu i dopis, který jsi ode mne dostal, který znám už zpaměti. Brečím, opět. A ani vlastně zase nevím proč.
Změnilo se toho hodně a já to vím. Jen prostě sama nedokáži říct proč, co přesně je(bylo) špatně. Řekla jsem tolik věcí, a ty byly pravda, jen asi ne ta nejdůležitější. Nikdy jsem neuměla vyjádřit přesně to co jsem chtěla a neumím to ani teď (ta chyba bude ve mě). Jenže co všechno se kvůli tomu stalo? Nebo proč se to vůbec stalo?
Pročítala jsem si starý články a jsem na tom pořád stejně, pořád jsem to malý nevyspělý kuře, který tomu prostě nerozumí.
Vím tohle by měl být dopis určený tobě a ne moje řeči, ale tohle k tomu taky patří.
Já, chtěla bych konečně vyjádřit, říct nebo jen ti vysvětlít co všechno se vlastně poslední rok děje. Nevím, nejsem si jistá jestli je to z mé strany tak jak by mělo být. A to je mi na jednu stranu líto. Dostala jsem se tam, kde jsem být nechtěla. Bojím se toho co přijde, bojím se vlastně už jen toho co je. Víš co je ale smutný? Že tohle řeším vlastně už polovinu té doby co jsme spolu (a moc dlouho to není).
Bojím se víc toho, že bych tě ztratila jako kluka nebo jako osobu vůbec? Nejlepší kamarád, proč to tak nemohlo zůstat? Všechno by bylo jednodušší!
Je to zvláštní pocit, ale já vím, že bych do toho znovu nešla (ne za takových okolností). Já nevím, opravdu z toho mám strašně moc rozpolcené pocity. Bylo to fajn, jen se to cestou vytratilo, ale teď je to zase v pořádku, jen s rozdílem, že se bojím že se dostaneme tam, kde jsme už byli. A jestli dostaneme? Co bude dál?
Už teď nemám sílu na to všechno, zní to zvláštně já vím.. a potom nebudu mít už na nic. Ale bojím se toho co mi přinese budoucnost (a přitom bychom se měli na život těšit).
Chtěla bych, aby jsi to věděl (a přitom se bojím reakce, kterou by jsi měl), protože ani já nevím co přesně se děje. Chtěla bych, aby jsi mi s tím pomohl.. jen, nevím jak.
With love, K.
 

VODA [5. 6. - 10. 6.]

12. června 2017 v 21:24 | Kačka |  Diary
Jak už jsem se zmínila v minulém článku, byla jsem týden se školou na vodě. A popsat to jednou větou? Byl to úžasný zážitek, který i přes pár much byl a bude nezapomenutelný.
Nuže, na to že se mi zase tolik původně nechtělo, se mi nechtělo ani zpět domů a doma jsem chodila zase jak bez kousku něčeho. Máte to taky tak? Vždycky po nějakém výletě nebo dovolené vám doma přijde, že něco není ono, že to má být jinak? Takový nezvyk. Já tedy jo a vždycky jsem z toho docela přešlá.
Ani nevím jak přesně bych měla uplynulý týden shrnout. Možná to bude lepší den po dni.

V pondělí jsme vyráželi ze školy asi kolem deváté, protože jsme byli první turnus a museli jsme naložit vše, co se bude používat všechny tři turnusy. Cestou jsme zastavovali v Jindřichově Hradci (odkud ani nevím proč, nemám fotky). Měli jsme jen takovou krátkou prohlídku města a potom rozchod na oběd. Daly jsme si s kamarádkou pizzu hawai a jako vždy byla dobrá (:D). Potom už nám do kempu zbývala necelá hodinka cesty, která utekla strašně rychle. V chatkách jsme byli počtyřech, většinou. A odpoledne, asi kolem čtvrté, jsme měli už první vodu. Původně měl být výcvik na suchu, ale byl rovnou na vodě. No naše první jízda? (Jezdila jsem s kamarádem). Myslela jsem, že ho raději utopím a pojedu se spolužačkou, ale to jsem ho podceňovala.
V úterý jsme po snídani, kterou jsme měli v osm, vyrazili na první řeku, a to Nežárku, která už byla sjezdová. Nic hrozného, jen klidná voda a odpoledne po příjezdu jsme strávili hraním volejbalu a baseballu, což bylo taky moc fajn. Jen jsem byla od toho večera strašně moc poštípaná (a ještě stále jsem). A večer jsme ukončili společně na chatce, někdo s něčím, někdo s ničím.
Ve středu jsme měli dopoledne, kvůli horšímu počasí, exkurzi po Českém Krumlově, kam se chci znovu podívat a projít si město řádně se vším všudy! A odpoledne probíhalo znovu na vodě, tentokrát už Vltavě. Končili jsme jezem, po kterém jsem byla úplně mokrá, jelikož mě ta vlna nahodila celou.
Čtvrtek probíhal stejně jako úterý, ale jeli jsme znovu další část Vltavy, a pátek v podstatě taky, to jsme jeli Lužnici, které se prý říká "Maturita vodáků".
Odpoledne po příjezdu do kempu jsme měli více času, jelikož se při závěrečném ohni děkuje učitelům a řidiči, tak jsme vyrazili do města pro nějakou "připomínku" na letošní vodu. Vymysleli jsme trička, vepředu měli napsáno VODA 2017 a vzadu každý hlášku, kterou za ten týden říkali nebo která se nám líbila nejvíce a pamatovali jsme si ji. Všichni se u toho potom smáli, když si je četli, což nás samozřejmě potěšilo.
No a jak probíhalo naše pasování na vodáky? Docela zajímavě (:D). Museli jsme si nejprve kleknout na trs kopřiv (ta kalena potom stála za to), potřeli nás na zádech a břichu bahnem, museli jsme sníst nějakou (ani nevíme co to bylo a ani nechceme), zapít pivem a dostali jsme pádlem po naší zadnici. Nakonec to nebylo tak zlé jak jsme se obávali a ve finále to byla sranda. Závěrečný oheň byl taky fajn, zpívalo se, smálo se, jen později začalo hodně foukat a doneslo to i bouřku, což nebylo milé. Ale to bylo už opravdu v noci, tak jsme se všichni vydali na svoje chatky.

Celkově bych ten týden zhodnotila pozitivně, kladně. Udělali jsme si další fajn vzpomínky, na které budeme rádi vzpomínat, hlášky učitelů na které nezapomeneme a i je jsme měli možnost poznat trošku jinak. Je neuvěřitelné, že jsme tímto prakticky ukončili druhý ročník (ale o tom bude určitě zmínka v dalším článku).
Jak jste na tom vy? Byli jste někdy na vodě? A jaké na to máte vzpomínky?
(A tady dvě fotky z Českého Krumlova)

Plním si sny #3

8. června 2017 v 11:25 | Kačka |  Wishlist
Po delší době tady mám článek Plním si sny, no poslední dobou to trošku stálo, ale teď jsem na to koukala a musím říct, že můžu odškrtat další pár bodů :) A jsem strašně nadšená z toho, že se mi postupně seznam krátí :)

Když to vezmu od začátku seznamu, tak napůl mám splněný sen obarvit si vlasy, jak už někteří možná četli koupila jsem si barvu, ale obarvit se chystám až na začátku prázdnin, ale o tom ještě samostatný článek.
Pořídit si mobil s kvalitním fotoaparátem, nu, dostala jsem mobil od rodičů k narozeninám, ale kdybych jej měla používát jen kvůli foťáku, tak jsem nadmíru spokojená. (Kdyby se někdo zajímal tak Huawei P8 Lite, ale to už jsem někde zmiňovala:D)
Další bod pořídit si sluneční brýle, po opravdu, ale opravdu, dlouhé době jsem si vybrala sluneční brýle, se kterými jsem spokojená :) Kupovala jsem si je v H&M a stáli mě 200Kč. Teď je nosím docela často, vlastně když mám čočky tak pokaždé :)
Jít znovu na Majáles, tak o tom byl samostatný článek tady.
Výsledek obrázku pro huawei p8 lite
Koupit si bombet jacket a riflové kraťasy, bomber jsem si koupila už někdy začátkem dubna, jen černou jednoduchou lehkou a riflové kraťasy minule v Brně. Jsou světlé s vysokým pasem a mě se docela dost líbí (:D)
Ještě na konec tohoto dílu dodám, že v prvním jsem zmiňovala, že jsem dostala puzzle 1500 dílků a budu je skládat, poskládala jsem je docela brzy a nalepila jsem si je na karton, jen mi zbývá oříznout kraje a pověsit si je, to sije trvá už dlouho, ale dala jsem je dohromady a moc se mi líbí :)
 


Nakupování a další týden

4. června 2017 v 14:23 | Kačka |  Diary
Ahojte, měla jsem předepsaný článek na minulé pondělí, ale z nějakých důvodu (a já doteď nevím proč) mi prostě nevyšel a nikde na blogu v uložených nebo smazaných není, prostě záhada. A tento týden jsem to tak nějak vypustila..
Minulý pátek jsme se po škole s kamarádkou vypravily do Brna, chtěly jsme se jen tak podívat kde co mají a kde je co nového :) a já si především chtěla koupit barvu na vlasy :))
Měla jsem v plánu koupit si barvu, sluneční brýle a plavky, i když ty nebyly tak důležité, to jsem se chtěla jen podívat.
Brýle a barvu jsem si koupila a jsem z toho vážně nadšená, plavky se mi žádné tak nelíbily, ale koupila jsem si kraťase s vysokým pasem. Chápete? Já sehnala po dvou letech kraťase :D
V sobotu jsme potom byli se sestrou a kamarádama na večeři. Daly jsme si se ségrou kuřecí steak s opečenými brambory a sýrovou omáčku s jarní zeleninou a bylo to neskutečně moc dobrý, ale bylo toho tolik, že jsem to ani nesnědla všechno :D
V neděli jsem byla doma sama, tak jsem se víceméně učila, i když se mi moc nechtělo. No a v týdnu? Tak nějak jsme toho měli ve škole dost.
V pátek jsme byly s kamarádkou na takovém koncertě (:D) no, měly jsme z toho rozpolcené pocity, ale bylo to fajn, zpívali pěkně :)
Včera jsem si téměř celý den chystala věci a dneska jedeme ještě něco nakupovat, zítra ráno totiž odjíždím se školou na vodu, tak někteří učitelé už naháněli známky, aby nám to mohli uzavřít. Jako blbec jsem se ve středu snad dvě a půl hodiny učila chemii, abych si nepokazila známku a on mi dal stejně za 2? Jako už nevím co víc pro to teda dělat..
Ani nevím, jaké mám z nadcházejícího týdne pocity, těším se, ale na druhou stranu se mi ani moc nechce. Ale tak doufám, všřím že to bude fajn :)
Mám předepsaný tedy jeden článek, který vyjde asi ve středu/čtvrtek a já se vámozvu asi v pondělí, protože přijedeme až v sobotu a asi to budu potřebovat vstřebat (:D)
Tak se mějte pěkně, myslete na mě ať se neutopím (:D), přežijte ten týden, do konce šk. roku už toho moc nezbývá :)
beach, phrases, and easel image beach, sea, and flowers image book, flowers, and pink image

Letter two [Writing_9]

22. května 2017 v 20:31 | Kačka |  Writing
Vlastně je mi to všechno poslední dobou líto a přesto nevím co s tím dělat. Vlastně na tom máme podíl viny oba, nechci to házet na tebe, stejně tak ani na sebe. Ale říkám si jestli je to pořád ono, jestli to stojí za to? Docela hloupá otázka po takové době že? Ale viděl jsi to, podíval jsi se na to pořádně za posledních čtrnáct dní?
Ztrácím se a nevím v čem. Řekla bych, že jsem s tím začala a přesto je mi to teď líto a nevím jak pryč, jak tohle vyřešit, jak to přejít.
Jsou tu věci, který štvou mě stejně tak jako tebe. Jsou tu věci, který nám vadí na tom druhým nebo je nechápeme, ale o tom to je ne? Dokázat si to vysvětlit, vyříkat a snažit se pochopit toho druhého.
Asi jsem si to osobně představovala jinak, asi je toho poslední dobou vážně hodně. Nebo jsem pořád ještě to malé dítě, které tomu nerozumí. Nevím.
Těch čtrnáct dní bylo, těžkých, divných. A strhlo to sebou lidi, kteří by do toho neměli ani patřit. Toho je mi líto ještě víc.
Když jsem si četla tu zprávu, zaskočilo mě to, vážně mě to dostalo a k slzám jsem neměla daleko, jen jsem na konci očekávala otázku jestli to má ještě smysl a pak jsem nad tím začala přemýšlet. Má to smysl? Stojí to něco za to všechno trápení, neshody, nervy, hádky a já nevím co všechno? Stalo se něco, čeho jsem se bála, čeho jsem se chtěla celou dobu vyvarovat a ono to stejně přišlo.
Víš co vím určitě? Kdybych ti tenkrát (téměř pod nátlakem) nedala ten "dopis" nic z toho by nebylo, nic z toho by se nestalo. A já teď můžu říct, že lituji toho, že jsem ti ho dala. Zní to hnusně, sobecky a nejhůř jak může, já vím, ale taky vím to co nikomu nedokáži vysvěltit, co vím jen já..
Nelhala jsem, všechno co je v tom dopise platí, všechno co jsem řekla a napsala je pravda, jen je to jinak než jsem si představovala, jen je to jinak než to bylo. Jen se od té doby spoustu věcí změnilo.
A nejhorší na tom je, že už to ani takový nebude..

Kdyby sis to četl, zjistil by jsi že plácám páté přes deváté a sama tomu vlastně ani nerozumím, na jendu stranu mě to tíží a chci se toho zbavit, na tu druhou to chci zachránit, protože to nechci ztratit. Protiřečím si, jdu sama proti sobě a ve finále nevím co. Jen bych to možná chtěla vrátit na začátek a začit znovu, jen už trochu jinak.
With love, K.
love, him, and quote image

Kam dál