Právě tehdy,kdy je holka potichu,chce říct nejvíce..

Jaký je vůbec smysl života?

27. listopadu 2014 v 20:29 | Kačka |  Thoughts
Tak tohle je podle mě celkem dost dobrá otázka na amyšlení. Jaký je způsob života? Stejně se jednou narodíme, jako děti chceme být dospělý. jakopuberťáci nesnášíme svět, když konečně dospějeme tak se chceme vrátit do mladších let. Ani se neotočíme a zestárneme. A pak nás čeká už jen ten hrob.
Vím teď to ode mě zní hnusně uznávám, ale jaký na to máte názor vy?
Stejně celý život žijeme v přetvářce, nejistotě, smutku a jenom všeho špatného. Nic hezkého se nám v životě nestane a když se zdá že ano, změní se to v noční můru.
Já opravdu nechápu život. Kolikrát bych i řekla, že si životu nevážím, ale nevím. Občas mám prostě slabé chvilky kdy chci jít na nějaký most a skočit, kdy chci najít něco a ublížit si, někdy to vidím jako jediné východisko z tohoto zmatku. nebo spíš samoty co mě poslední dobou přepadá? ale nidky to neudělám, nepokusím se o to. Nemám na to!
Ale proč? Na světě mě stejně nic nedrží, není pro co žít. Stejně žijeme pro smrt. Tak jako tak jednou zemřeme.
Zase mám nějakou slabou chvilku. Sedím u počítače, přemýšlím nad životem, poslouchám smutné písničky a čtu zamilované povídky.. Ale proč? Řekněte mi proč mě kolikrát ty povídky rozbrečí a někdy je to to jediné co potřebuji. Skovat se pod peřinu a jen číst, vtáhnout se do děje a aspoň na chvíli se odstřihnou od toho zlého světa.
Ale vždycky mi začnou téct slzy, už to ani nevnímám.


Já už doháje potřebuji vypadnout někam mezi lidi. Ne být neustále zavřená doma sama.. Ubíjí mě to.. Možná to zní divně, ale já se opravdu za chvíli zblázním.. Nemám si s kým popovídat, ubíjí mě samota a já se mám čím dál hůř..
Prosím pomožte mi někdo? Přijďte mě někdo obejmout..
Jak bych já sakra chtěla kluka, kterej by za mnou jen tak přišel a obejmul mě. Vykouzlil upřímný úsměv na tváři.
Doháje mě už nebaví se přetvařovat a dělat že mi nic není!!!
Proč mám žít jenom v mé naivitě, která je bohužel dost velká a já jsem taková, že sama sobě uvěřím. Proč??
Teď se opravdu cítím jak ten obrázek..↓
Kolikrát mi přijde, že už nemám nikoho, nikoho komu bych mohla říct co mi je, co mě trápí. Někoho kdo by mě vyslechl protože by chtěl a chtěl mi pomoct. Ne někoho kdo by jen řekl zbytečné starosti, aha, zapomeň na to nebo něco takového..
Já chci opravdového přítele kterému bych se mohla vyzpovídat, obejmout kdykoliv, vyplakat na rameni..
Doháje já jsem taky jenom člověk!! Malá bezbraná, ustaraná holka, která neví co čekam od života!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama