Nemůžu mít lepší budoucnost, dokud se nepřenesu přes minulost.

Zbytečné v něco doufat!

7. listopadu 2014 v 11:52 | Kačka |  Thoughts
Opravdu je zbytečné v něco doufat! A důvod? Nikdy se to stejně nestane/nesplní!
Ať už doufám v cokoliv, opravdu v cokoliv. Buďto mám takovou smůlu a nebo mě prsotě život nemá rád. Ano to bude ono. Svět mě přímo nenávidí. A co já malá, bezmocná, proti celýmu světu?
"I poslední naděje zhasla a ty se znovu potápíš do té tmavé, škaredé, bezmocné tmy. Jsi sám. Znovu. Znovu jsi na dně. Vítej!"
Tak tahle věta mě celkem vystihuje? No asi tak bych to napsala, pokaždé, když mi přijde, že všechno už je v pohodě a bude všechno šťastné, objeví se něco/někdo, kdo to zničí. Rozbije moje štěstí na kousíčky, které už nejdou slepit.
Proč se mi dějí takové věci? Proč je život tak nespravedlivý? Dokáže to někdo vysvětlit?
Asi ne, všichni se raději utáějí ve svých "problémech" a na ostatní kašlou. A TO JE ONO!
Co když jsou ty problémy společné? Co když se týkají jeden druhého?
Nikdo si tohoto nevšímá, ale většinou je to tak. Většinou setrápí dvě osoby kvůli té stejné věci, KVŮLI SOBĚ NAVZÁJEM.
A proč nejdou a neřeknou si co k sobě cítí? Proč se raději užírají samy sebou? Proč?


Poslední dobou se nedokážu na nic soustředit, mám špatnou náladu a každý večer/každou noc brečím. Doháje řekněte mi proč jsem taková? Proč je mi jedna věc chvilku jedno a pak kvůli tomu brečím?
Už se mi zase zdálo o kamarádovi. Kolikrát přemýšlím, že sdi založím zvlášť rubriku DREAMS :D Bylo by to celkem vtipné a vsadím se, že bych tam měla neustále co psát.
Kolikrát si i říkám proč jsem tak naivní? Proč věřím na pohádky se šťastným koncem? Tohle je život- krutý a nemilosrdný! Tak pro si hrát na princeznu, pro kterou si přijede princ na bílém koni? Tohle se nestane! Měla bych se naučit žít. A jít všem problémům čelem, né se k nim otáčet zády se slovy: "Ono se to nějak vyřeší." "Bude to dobré, skončí to dobře." "Nebudu se s tím trápit, to je zbytečné." I když ano, poslední věta pravda je, ale musíš si ten problém prvně vyřešit a pak se s ním můžeš přestat trápit.
Mou špatnou náladu spozorovali už i spolužáci konkrátně BITCHES :3 Nejhorší ovšem je, když mám špatnou náladu, vždy se něco stane. A ne nejsem paranoidní. Mám totiž dost výbušnou povahu. A tím hodně, myslím opravdu hodně. Narážky myšlené ze srandy začnu brát vážně a osobně. Srandy se většinou neúčastním a sebemenší popich? Vyjedu po tom člověku ať mě nechá napokoji a ať se stará o svůj život.
Naposledy, když jsem byla nejvíc neštvaná skončil kamarád ten kamarád v piči. Promiňte! Ale takhle to opravdu bylo. Já mu do očí řekla ať táhne do pí*i. A teď toho nesmírně lituji, protože mi to neustále předhazuje, ani se mu nedivím. Ale on už mě vážně vytočil. A JÁ DO TEĎ TOHO OPRAVDU LITUJU! A bojím se co řeknu příště. Co a komu!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama