Právě tehdy,kdy je holka potichu,chce říct nejvíce..

Srpen 2015

Plány na prázdniny [Splněno?]

30. srpna 2015 v 8:25 | Kačka |  Everything
Ahojte, tak jako jsem na začítku prázdnin dávala článek Plány na prázdniny, tak dávám znovu, zsa jsem dělala to co jsem měla v plánu :D Většinu věcí jsem tedy stihla :D A musím říct, že to byli jedny z nejlepších prázdnin co jsem kdy měla, i přes to, že jsem nebyla nikde u moře :)
1. Tábor
Tak tam jsem jak víte byla :D Je docela škoda, že letos naposledy. Ale z tábora budou vždycky ty nejlepší zážitky ♥
2. Koupák s kamarádama
No tak tohle jak se vezme :D Byli jsme na koupáku s táborem, což byli kamarádi :D
A potom jsem byla na koupáku s kamarádkou :) Takže jsem to vlastně taky splnila :D Ještě jsem to slíbila kamarádovi, ale počasí už nám pak bohužel nějak nepřálo :D
3. Stanování
Tak tohle jak se vezme :D Bylo to prostě přespávání u sebe, jelikož nám pršelo, ale jo, berme to, že jsme stanovali ♥
4. Kino s kamarádama
Tak s kamarádkou jsme byly, jak víte, na Paper towns, jinak jsme plánovali jít na něco, ale zatím nás nic nezaujalo, ty filmy na které chceme jít, budou vycházet až září, říjen, tak snad :)
5. Chata
Tak letos se mi bohužel nezaštěstilo a chatu sem o prázdninách nestihla :( Uvidíme, jestli ji třeba stihnu o podzimních prázdninách :)
6. Babička
Tak u babičky jsem sice spala minimálně, ale byla jsem tam :)
7. Kamarádi
Věnovat se tyto prázdninám kaarádům, jelikož to byli jakoby poslední naše prázdininy se na více méně dařilo. Sice ne zase tak moc, jak jsem si představovala, ale byla jsem s němi ♥ Alespoň s některými ♥♥
8. Kola
Na kola jsme s našima vyrazili jenom na jedne den, ale jezdila jsem docela často sama, sice jen po okolí, jelikož jsem se daleko nechtěla pouštět, ale i tak to bylo fajn :)
9. Výlet
No a nakonec výlet :D Těch jsem absoluvovala víc :D Takže jsem si tohle splnila :)

Splnila jsem si téměř všechno :) ale opravdu můžu říct, že tyhle prízdniny byli jedny z nejlepších co jsem kdy měla ♥ Víc k tomu asi nemám co říct :)

Mít rád vs. milovat

29. srpna 2015 v 20:20 | Kačka |  Téma týdne
Docela jsem přemýšlela zda na tohle téma napsat článek, jelikož jsem nedávno podobný vydala zde. Ale i tak mi to nedalo a já se musela nad tímhle tématem znovu zamyslet. Omlouvám se, jestli bude článek docela podobný, jelikož pochybuji, že se moje názory za měsíc změnili, ale i tak se na určité věci po určitých zkušeností prostě koukám jinak.
Neberte to tak, že by se za ten měsíc něco stalo, jen jsem prostě viděla někoho koho jsem měla loni ráda a nebyl mi jen tak lhostejný, vlastně asi víte o koho jde, protože tu článek o něm taky už padl a ne jen jeden :)
Mít rád vs. milovat. Co u mě převládá? Tak za mě určitě mít rád. Když vám na určitém člověku vyloženě záleží, nemusíte říkat, že jej milujete. Pochybuji, že když poznáte člověka, kterej vám bude příjemnej, nebudete o něm určitě mluvit tak, že jej milujete. Jednoduše řeknete, že ho máte rádi.
Pojďme se bavit vyloženě o klucích. Vememe to z mojí stránky, ze stránky holky, která zná kluka. Jen čistě teoreticky ano?
Znáte ho sice dýl, ale víte jen, že prostě existuje. Pak máte to štěstí, že ho poznáte trochu víc a sem tam prohodíte nějaké slovo, ale nic ukvapeného. Nijak se o něj nezajímáte. Jenže pak sedíte na lavičce mezi lidma, kteří jsou zabraní do žhavé konverzace, která jde evidentně mimo vás. A vy sledujete jen ten oheň a kluka před ním, jak zasněně a podle vás smutně kouká do toho ohně a sedí tam sám.
Když seberete všechno odvahu a jdete za ním, jen tak jej obejmete a zeptáte se co se děje, proč je smutnej. Začnete se bavit a vám začne docházet, že ten kluk je vlastně fajn. Bavíte se víc a častěji, pokaždé, když se usměje se vykouzlí úsměv i vám. Začnete si všímat věcí, kterých obvykle ne. A nakonec si připustíte, že jej máte ráda.
Jenže! Jak velký je rozdíl mezi mít rád a milovat? Dokáže to vůbec někdo popsat? A jak daleko má láska k nenávisti?
Dojde vám, že vám ten kluk není lhostejný, že vám na něm záleží, a že věci s ním neberete jen tak.
Máte ho teda rádi nebo jej milujete? Možná to bude teď znít hloupě nebo jako od dítěte. Ale podle mě si slova miluji tě, vymysleli dospělí a používají ho jen k té jedné osobě, n akteré jim záleží za všeho nejvíc. Nejde o to jaký je rozdíl mezo mít rád a milovat, je to to stejné, ovšem Miluji tě" řekneme jen člověku, na kterém nám záleží ze všeho nejvíc.
Ano souhlasím, že máme rádi přátelé rodinu a tak to zní dívně, že milovat a mít rád je jedno a to samé. Ale podle mě to tak je.
Podle mě mít rád a milovat, znamená jedno a to samé. A je jen na nás komu a kdy a jak tohle použijeme.

Back to school [outfits]

28. srpna 2015 v 19:33 | Kačka |  Everything
Ahojte, vím, že připomínat vám, že za 3 dny budeme vstávat s tím, že nám bude zvonit ten zatracený budík, není milý. Protože jak předpokládám, většině se tomu nechce ještě uvěřit. Asi tak jako mě. Někdo se vrací do své známé staré školy, někteří do nové. Každý jsme na tom jinak :)
Každopádně, rozhodla jsem se, že napíšu nějaké články Back to school, budou asi jen dva nebo tři, ale i tak :)
A jako první jsou outfity, asi každý má dilema co první den na sebe, asi tak jako já :D Byly jsme s kamarádkou včera nakupovat, tak snad mám trošku vybráno, když bude zataženo nebo škareději :)
A tady teda pár návrhů co by jsme si mohly vzít na sebe :)

https://itsdd.files.wordpress.com/2014/09/outfit-of-the-week.jpg

Before I die_8

27. srpna 2015 v 11:25 | Kačka |  Before I die
Tak po měsíci jsem si vzpoměla i na tuto rubríku :) Je toho nekonečně moc a ty obrázky se mi strašně líbí :)
Tady těch "skupin" BID je víc, nebo víc. Ještě je The boy who a Just girly things. Ale já to beru jako jedno a to prostě BID :D Ale dneska to bude jen z toho The boy who.
Věřím, že každá z nás jednou najde toho svého "prince" se kterým tohle všechno prožije a bude to pravda :)

Kéž by to tak bylo. Bohužel, tomuhle se nedá jen tak věřit.

Nemám k tomu ani nějaké komentáře, myslím, že každá holka si v tom najde něco při čem si vzpomene na něj nebo bude prostě doufat v to, že to co je tam napsané, bude jednou pravdu :)

Věci, které nenávidím [part 1]

26. srpna 2015 v 14:13 | Kačka |  Everything
Tak jsem se rozhodla, že když jsem dávala "sérii" věci, které miluji. Mohla bych dát i "sérii" věci, které nenávidím :)
Tak snad se o mě něco dozvíte :D
1. Nesnáším, když se s někým hádám
2. Nesnáším namyšlené lidi
3. Nesnáším lži a přetvářku
4. Nesnáším lidi co odsuzují podle vzhledu a přitom nás neznají
5. Nesnáším, když si někdo hraje na něco co není
6. Nenáším, když na něco zapomenu
7. Nesnáším, když chce někdo něco říct a pak řekne "nech to být"
8. Nesnáším, když někdo kouří a nejvíc se mi to příčí u hezkejch, mladejch kluků
9. Nesnáším, když někdo smrdí po cigaretách
10. Nesnáším, když někdo pije

Thinking about my...

25. srpna 2015 v 19:49 | Kačka |  Thoughts
U mě je naprosto normální, že noci spíše propřemýšlím, místo prospím :D Ale to má myslím každý, alespoň někdy. Včera jsem opět nemohla spát a přemýšlela úplně nad vším. Končí nám prázdniny, jdeme do nové školy, neuvidíme staré spolužáky, nic nebude tak jak bylo. I když to nebývá nikdy že? :)
Ale přemýšlela jsem jaké to bude. Jaký budeme kolektiv, jestli mi budou chybět děcka ze základky, jestli nám vydrží přátelství s kamarádkou.. Že nebudu potkávat ty stejný lidi, nebudu dělat už ani jeden koníček, který jsem doposud měla, flétna, výtvarka, fotbal. Nic..
Přemýšlela jsem, ale, celkově nad životem. Nejen tady nad tím, co mě čeká do budoucna. Ale taky nad tím, co by bylo, kdyby se v minulosti udělalo něco jinak. Co by se stalo, kdyby se naši rozhodli jinak, co bych dělala kdybych o tom přemýšlela dřív, jestli by bylo něco jinak. Co by bylo kdybych měla odvahu na to vždycky říkat pravdu nebo to co chci, ale bojím se, jaké by se děli věci a pořád dokola a dokola ta samá otázka Co by, kdyby..?
Vím, že tohle se nikdy nedozvíme, nevíme jaké by to bylo, ale nikdy nás ta myšlenka na to neopustí. Vždycky se najde okamžik, kdy si řekneme proč to nemohlo být tak a proč jsme se rozhodovali jinak. Jaké by to bylo teď?
Vždy se najde něco, co nás donutí přemýšlet o nás, o naši skutcích a věcích, co jsme za ten život udělali nebo naopak nestihli/nechtěli/nemohli udělat. Vždy se najde něco, co nás donutí přemýšlet nad minulostí, nad tím, čeho jsme se dopustili a co mohhlo být jinak, ale z chyb se člověk učí. Vždy se najde něco, co nás donutí přemýšlet nad přítomností, co můžeme udělat a co bychom chtěli, ale bojíme se. A vždy se najde něco, co nás donutí přemýšlet nad budoucností, nad tím, co můžeme ještě ovlivnit a nad tím, co ještě uděláme.
Nikdy ovšem nevíme jaký ten další den, týden ba měsíc bude, protože vždy uděláme něco neplánovaně, prostě se najednou rozhodneme a než bychom tu odvahu ztratili, uděláme to. A naše plány to zkříží, je ovšem už jen na nás, jestli to pro naši cestu životem bude další plus a radost do života nebo to bude další překážka, kterou budeme muset překonat.
Přemýšlela jsem nad tím, jaké by to bylo, jaké to je a jaké to bude. Není to ovšem o tom přemýšlet a snít. Je to o rozhodnutí a činech.
Listen + download “Thinking of You” by Sorrow & Shura. Find a lot more music on Sorrow’s Soundcloud page. Photo by Théo Gosselin. “Thinking of You” ϟ download

9. Něco co tě rozesměje

24. srpna 2015 v 7:20 | Kačka |  Tagy a challenges
Ahojte :) Když jsem dneska pryč, tak jsem se rozhodla ten článek alespoň přednastavit :)) Dneska jedu s dědem do Brno něco vyřizovat, takže ani nevím kdy se vrátím :)
Něco co mě rozesměje, pokusím se to shrnout do tří, čtyř bodů :)
1. KAMARÁDI
Tak, kdo jiný než kamarádi a přátelé by mě mohli rozesmát. Kdybych se s němi nesmála, asi by to nebylo ono :D
Samozřejmě, že myslím takový ty nejlepší kamarády například Bitches :3 ♥
ten první bod jsem psala někd y15. listopadu :D a k dopsání článku se dostávám až teď 15. srpna a to ještě ani nevím kdy vyjde :D docela vtipný
2. KNÍŽKY/FILMY
Tak určitě každý z nás někdy četl nějakou knížku, která ho rozesmála nebo viděl film, kde byla vtipná scénka tohle je teda úžasný vysvětlení :D tohle je opravdu "inteligentní" věta :D prostě určitě všichni víte co myslím :)
3. PÍSNIČKY
Každej z nás má nějakou písničku, při které se začne usmívat nebo si na něco vzpomene co ho dovede k úsměvu. Vím, že tohle není vyloženě na rozesmání, ale alespoň se u toho usmíváme :)

A tohle je asi všechno. Já nevím, ať jsem přemýšlela jak jsem chtěla, došla jsem jenom na tady ty tři body :)

Náročný víkend

23. srpna 2015 v 10:15 | Kačka |  Diary
Ahojte, tak se ozývám až dneska :) Včera jsem nějak nestihla článek dát :D
A co se vlastně od pátku dělo? :) V pátek večer jsme šli s kamarádkou a dalšíma lidma na zábavu. Podle mě jsme si to docela užili :) Skoro celou dobu jsme tancovali a jednoduše jsme si to užili no :D
Domů jsem přišla ve 2 ráno. Jelikož jsem si doma nechala klíče, musela jsem zavolat mamce, protože zvonek je nevzbudil :D A mamka mi otevřela s tím, že máme na balkóně nějakýho chlapa :D Normálně nám tam někdo stál a snažil se dostat dovnitř :D Naprosto pohoda, no taťka ho "slušně" vyprovodil :D A už byl kupodivu klid :)
V sobotu ráno jsme potřebovali jet nakoupit, protože tady dneska je na oběd babička s dědema sestra s přítelem a prostě příbuzenstvo :D A aby jsme doma vůbec něco měli, jelikož v ledničce byl jeden sýr a asi čtyři jogurty :D
A tak jsme jeli ráno :D Kupodivu se mi vstávalo docela dobře :) Na to, že jsem spala 5hodin, to bylo docela v pohodě.
Z nákupů jsme domů dorazili kolem 16:00. A mamka chtěla abych jí pomohla ještě uklidit, takže jsem umývala okna, žehlila a prostě uklízela. No nějak na mě dolehlo to, e jsem spala málo a usla jsem na sedačce :D Probrala jsem se bylo 20:30, takže jse toho zase tak moc nenaspala. V devět měla přijet teta a šli jsme si sednout s našema a tetou zase dolů, včera tam hrála jiná kapela, ale já tam byla jenom chvilku, jelikož se mi chtělo spát :D Tak jsem šla domů a nakonec jsem se koukala na Harryho Pottera :) A potom na ytb na videa :D
No a dneska jsem musela vstávat taky brzo, abych mamce pomohla vařit a teď jsem se dostala ktomu napsat vám něco, tak jenom toto :D Vím je to nudný, ale nějak nevím co vám napsat v té chvilce :D A čekáme na babičku s dědem, po obědě půjdeme asi dolů si sednout na chvíli :D A pak bude konečně klid :D
No je to článek o ničem, já vím :D Ale v tom spěchu nevím co vámsem napsat, tak jen aby jsme t
věděli, co jsem dělala za poslední tři dny a proč včera nebyl článek :)

Rekapitulace tohoto týdne

21. srpna 2015 v 16:20 | Kačka |  Diary
Ahojte, dneska se ozývám s článkem Rekapitulace tohoto týdne :) Už máme poslední týden prázdnin před sebou a mě se vážně nehce věřit tomu, že jsme tak dlouho doma :D Ale vrhněme se na ten článek, co sjem tento týden dělala :)
PONDĚLÍ
Vlastně od začátku prázdnin jsem se zmiňovala, že plánujeme s kamarádama stanování :D No nakonec jsme se domluvili jenom s kamarádkou, která teda v pondělí k večeru přijela :)
Předtím nám celý den nešla eletrika ani voda, takže to bylo docela zajímavý, ale než přijela tak to zapnuli :D Takže to bylo v pohodě.
Nic moc jsme nedělaly, šly jsme si k večeru zaběhat a koukaly jsme se na Harry Potter a Princ dvojí krve :D jo dávali to v televizi, ale my jsme to neviděly :D
ÚTERÝ
Jelikož nám počasí moc nepřálo a přes den pršelo, rozhodly jsme si udělat takový filmový maraton :D Kdo jste viděli film Město z kostí, ozvěte se mi, chtěla bych vidět váš názor na toto :D Je tovlastně sérii Nástroje smrti, ale zfilmovaný je jen ten jeden díl. Nás to docela příjemně překvapilo :D A naštvalo, když jsme zjistily, že takový úspěch to nemělo a proto to není zfilmované celé.
Nenapadlo nás nic lepšího, než jít si po jídle zaběhat :D Takže jsme šly zase ven. A večer jsme dělaly už jen kraviny, koukaly na youtube a zkoušely challenge :D
STŘEDA
Počasí se začalo udobřovat, ale i tak pořád poprchalo, proto jsme dopoledne strávily v podstatě stejně, koukaly jsme na filmy a válely se v posteli. Odpoledne se počasí umoudřilo úplně a my jsme se vydaly k sestřence, slíbila jsem jí půjčit karimatku, tak jsme si udělaly procházku Než jsme došly domů, zase pršelo takže jsme opět ztroskotaly v posteli s filmem :D
Kolem šesté kamarádku vyzvedl taťka a jela domů. Já jsem si večer uvařila čaj kupodivu :D a zalezla do postele s filmem a psaní článů na blog :)
ČTVRTEK
Ve čtvrtek dopoledne jsem trochu uklízela, jelikož je u nás pouť, tak aby toho mamka neměla tolik, potom jsem vařila oběd a po obědě jsem se rozhodla, že se zajdu podívat k babičce, dlouho jsem tam nebyla :) A odpoledne jsem strávila u babičky a venku s bratránkama :) Večer jsem si opět zalehla do postele s článkama a filmem :)
PÁTEK
Dneska dopoledne jsem jen vařila oběd :D A hned po obědě mě vytáhla ségra ven, zařizovaly jsme věci kolem stavění domu :D A před chvílí jsem se dostala domů. Vidím to tak na pořádnou sprchu a půjdu se chystat na večer, kdy má přijed opět :D kaarádka a jdeme na zábavu. Jak už jste se dočetli je u nás pouť :)

Věci, které miluji [part 1]

20. srpna 2015 v 11:49 | Kačka |  Everything
Rozhodla jsem se, že udělám takovou "sérii" věcí, které miluju a nesnáším, popřípadě ještě nějaké další, jestli mě něco napadne :D Tohle jsem viděla jen u jedné blogerky, která už tedy blog nepíše, ale docela se mi to zalíbilo a říkala jsem si, že by jste se o mě ještě něco dověděli :)
1. Miluji svobodu
2. Miluji, když mohu jít spát kdy chci
3. Miluji léto ♥♥
4. Miluji vzpomínky ale jen nějaké :D
5. Miluji objetí
6. Miluji postel ♥ :D
7. Miluji úsměv na klukovi
8. Miluji hraní na kytaru ♥♥
9. Miluji sezení u ohně ♥
10. Miluju letní teplé noc

11. Miluji hudbu
12. Miluji dny, kdy sedím s čajem doma a sleduji déšť stékající po oknech ♥
13. Miluju knížky, převážně romány
14. Miluji svoje kamarády víte jak to myslím :D
15. Miluji nakupování

Odstupem času

19. srpna 2015 v 14:48 | Kačka |  Thoughts
Odstupem času se dívám na všechno jinak. Řešila bych věci jinak, udělala je jinak, mám na věci jiný názor a možná jsem tak nějak celkově konečně dospěla.
Když se podívám na věci, zážitky, "lásky", který jsem měla v minulosti, musím se nad tím jenom smát. Nic jinýho opravdu dělat nejde, jen se tomu všemu smát. Jak jsem byla malá, naivní. blbá i když neříkám, neivní jsem pořád :D a blbá taky :D ale přeci jen když se na tyhle věci koukám s odstupem času, vidím to jinak než to bylo. Vidím v tom něco jiného, než předtím, kdy jsem v tom viděla ty dětské věci..
A to platí i na články z loňského roku. Čas od času si nějaký ten článek přečtu a musím říct, já jsem strašné dítě -_- Když se podívám co jsem psala, jak jsem vyváděla a jak to nakonec bylo a dopadlo, musím se tomu opravdu jen smát.
Když mi docházejí věci později než by měly, když to vidím až opravdu s odstupem času i ty priority a celkově úplně všechno.
Vyvádět, že jsem se zamilovala do kluka, kterej mě má rád jen jako kamrádku, no to bych se musela zbláznit úplně ze všeho :D Z celýho života, ale především tomu tak není a nebylo :D To je na tom to nejvtipnější, že jsem něco vypustila, což ani nakonec nebyla a není pravda.
Tohle jsem brala tak, když jsem si pročítala ty články, neustále jsem tady psala o kamarádovi a ono nic :D Skutek utek, opravdu jsem strašné dítě, to není ani možný.
Co všechno ose dokáže za ten rok změnit, věci, názory, především lidi.. Je to až neskutečné. Ale je to tak, lidé se mění a nikdo s tím nic neudělá. Mění se oni, jejich názory, povahy, činy, které vykonají, ale především oni sami.

Raining day [Writing_1]

18. srpna 2015 v 9:58 | Kačka |  Writing
Tak tohle vzniklo při dlouhém a deštivém čekání na autobus. Neměla jsem co dělat a tak jsem přemýšlela a vzniklo z toho tohle :) Je to kravina, tak jako většina mých věcí, ale docela se mi to líbí :) Tak snad se to bude líbit i vám :) Hope it :)

"Stojím v průjezdu jednoho z mnoha domů stojících na našem náměstí. Pozoruji kapky deště tříštící se o vyprahlou silnici, která déšť nezaznamenala už dobré tři týdny. Už bylo na čase, tahle vedra jsou příšerná.
Na mé tváři je nepatrný úsměv. Pozoruji lidi pobíhající kolem pod deštníky, snažíc se skrýt před deštěm.
Autobusy se na autobusovém nádraží míjí jeden za druhým, střídající se neustále dokola.
A když zahlédnu v davu lidí černou kštici rozjařených vlasů, zbystřím, ovšem tato patří naprosto cizímu člověku.
Nepřijede, projde mi hlavou, když si vzpomenu na naše minulé setkání. Nedopadlo zrovna podle našich představ.
Koukám do neznáma a přemýšlím, už ani nevím proč stojím tady, měla bych jít domů. Moje ruce jsou poněkud zmrzlé i při skutečnosti, že je neustále nějakých 20ºC.
Stracená ve svých myšlenkách, dám si na hlavu kapuci od mikiny a se sklopenou hlavou se vydám do toho deště na cestu domů.
Při zabránění mého výhledu cizíma rukama mírně vyjeknu. Ovšem po zašeptání slov "Hádej kdo?" se můj úsměv roztáhne ještě víc. V rychlosti se otočím, objímajíc jej kolem krku. Nevím co tu dělá, nevím proč přijel, ani nevím co měl v plánu. Domluveni jsme nebyli a já tu vůbec nemusela být.
Jeho úsměv je stejně roztažený na jeho tváři jako ten můj a vypadá, že je rád, že mě tu vidí. Zřejmě nečekal, že mě tu uvidí, že tu budu.
Když si mě kousek odtáhne a pohladí po tváři, se zatajeným dechem čekám co udělá.
Pousměje se a nejistě se ke mě přiblíží.
"Omlouvám se za minule, trochu jsem to přehnal." Sklopí zrak jak malé dítě, ovšem po chvíli jej opět zvedne a přiblíží se ještě víc. Jeho zrak padne na mé rty a mě konečně dojde co má v plánu. Musím se pousmát nad tím, že je takový nejistý. Konečně překoná tu krátkou mezeru mezi námi a opatrně mě políbí. Fakt, že stojíme uprostřed chodníku v dešti je nám ukradený. Vnímáme jen sami sebe..."

Písničky_11

17. srpna 2015 v 9:02 | Kačka |  Music
Ahojte, dívala jsem se, že poslední dobou ode mě nic jiného než Deníček a Thoughts nečtete, tak jsem se dneska rozhodla dát písničky :)
Je to tak podle nálady no, někdy poslouchám pořád to stjené dokola, z toho je mi jedno co poslouchám.
Ale tohle je teď poslední dobou aktuální a já to poslouchám především, když čtu.

Tohle je teda cover, ale poslouchám originál na spotify :3





Not again, please!

16. srpna 2015 v 19:42 | Kačka |  Thoughts
Znovu už prosím ne, opravdu nestojím o to se každé ráno budit s pláčem a uslzenýma očima. Ale proč tomu tak je? Neříkám, ty sny co se mi zdají jsou sakra pěkný a kdyby byly skutečností nestěžovala bych si. Tedy ne celé, přiznávám musela by se ta určitá část vystřihnout, ale..
Proč se to děje? Já už znovu nechci, jo když jsem si tím prošla loni, brala jsem to tak jako... Nevím, prostě jsem to tak nějak brala. Ale že se to letos opakuje. Opravdu o to nestojím.
Proč se nám vůbec zdají sny? Čím to je? Chceme aby se to stalo? Moc nad tím přemýšlíme? Je to naše podvědomí říkající nám co se stane? Nebo co? Čím jsou sny způsobené?
Nevěřím na nic takového.. Přece se to nemůže stát.. Tohle jsou prostě otázky, na které se ptám pořád dokola a chtěla bych na ně znát odpověď. Proč, z jakého důvodu. Podle mě není logické vysvětlení.
Věříte snářům? Chtěla bych si nějaký pořídit. Když tak občas používám snář na internetu, ale jak asi víte, je jich tam spousty a každý říká o něco jinačí informace. Každý je jiný, ale i tak to co podle toho vychází.
Nikdy jsem na to nějak moc nevěřila a ani asi věřit nebudu, ale i tak si to čas od času přečtu. To je jak s horoskopem, taky na ně nějak nedržím a nemám je ráda. Podle mě je to prostě kravina a není to pravda.
Ale to je přeci jen něco jiného než sny.
Nechci se znovu každý ráno budit se slzama. Jak dlouho to zase bude trvat? Jak dlouho to bude, než to opět zmizí? Zase necelej rok. Než se mi to přestalo zdá a já se jakž takž uklidnila, utekl rok a po roce je to znovu. Ale proč? Doháje proč se mi o něm zdá noc co noc a já se probudím se slzama?
Chtěla bych v noci normálně spát a chci, aby se mi nic nezdálo, aby bylo všechno v pohodě tak jak před měsícem.
Na jednu stranu by mě strašně zajímalo, jestli by se mi to stávalo i s ním :D Ale to je.. hloupost.

Nedosažitelné cíle

15. srpna 2015 v 13:01 | Kačka |  Thoughts
I nedosažitelné cíle jsou občas na dosah ruky. Znáte ten pocit, když máte něco na dosah ruky a ono se to od vás odtáhne a vy se musíte usilovně snažit dál? Cíl stále uniká a vy s tím nezmůžete vůbec nic.. Nedokážete s tím nic udělat. Je to stále dokola, kdy se snažíme dosáhnou nedosažitelných cílů.
I tak se ovšem nevzdáváme a toužíme dostat to, co je nám na dosah ruky a přeci tak daleko. Když něco opravdu chceme, měli bychom se snažit toho docílit za každých možností.
I nedosažitelných cílů lze docílit.
Nezáleží na tom co to je, po čem toužíme a co je náš cíl, nezáleží ani na tom jaké překážky nám stojí v cestě nebo snad co musíme udělat, abychom se dostali k cíli. Záleží na tom jak moc po tom toužíme a co jsme schopni pro to obětovat. V dnešní době, jak už to tak bohužel je, není nic zadarmo a za všechno se musí platit. Ovšem nemusí to být zrovna v tom slova smyslu. Nemluvíme jen o penězích.
Proto bychom si taky měli uvědomit co je pro nás priorika a jestli to, po čem toužíme je pro nás opravdu nezbytné. Nikdy nevíte co si za to život na oplátku vezme nebo čím vás překvapí a bude chtít tu malou službičku splatit. Poté vám možná dojde, že vám život vzal něco daleko cenějšího než to, čeho jste dosáhli.
Pokud v tomhle směru toužíme po vysněné práci nebo po vysněné postavě "modelky", jsou to cíle kterých lze dosáhnout bez kompenzace. Chcete vysněnou práci? Vystudujte si potřebnou školu a snažte se vynikat v oboru. Chcete vysněnou postavu? Začněte se hýbat a cvičit, něco pro to dělat, ta vám nepřijde jen tak.
Ale pokud chcete něco jiného. Peníze, nádherný dům, úžasného přítele. Uvědomte si co máte a co by jste mohli stratit. Nevyměňujte 80% za těch 20%, který má ten ostatní.. Zkuste se opravdu zamyslet nad tím, co chcete a co jste schopní obětovat. Později už nebude čas na to litovat a říkat kdyby tenkrát, měla jsem si to rozmyslet, udělal bych to jinak... Nebude možnost to vrátit zpátky.
Ne vždy jsou nedosažitelné cíle tak daleko a tak nedosažitelné jak si myslíme. Může to být ovšem i naopak.

Vnitří démon

14. srpna 2015 v 13:06 | Kačka |  Téma týdne
"Svůj osud si nevybíráme, je napsán již dávno před tím, než naše duše vstoupí na tento svět. Pravda, nebo lež? Je to, kým jsme, skutečně to, kým máme být? Poduk jsem neměla možnost svůj život a své činy jakkoliv ovlivnit, má cenu snažit se o to i nadále? Stojím sama v temnotě, kde jsou mý rádci? Kde jsou ti, kteří mají určovat směr mé cesty? Proč když potřebuji pomoct, zdá se, že osud jen nečině přihlíží a čeká, jak se sama rozhodnu? Chci pryč, ale není cesty ven. Chci zapomenout, ale vzpomínky mě pronásledují v době, kdy se jim nemohu bránit."
Ovlivňuje nás něco, čemu sami mnohdy nerozumíme, nevíme, kdo stojí za naším rozhodnutí, i když jsme to ve většině případů přávě my, kdo se tak rozhodne. I když to tak nevypadá. Nebo je to, to kdo opravdu jsme? A náš osud už je dopředu napsaný a určuje směr naší cesty, kterou ovšem pod velkou snahou a vůli dokážeme změnit?
Ovlivňuje nás něco nebo jsme ovlivňováni sami sebou, aniž bychom o tom věděli a sanžili se to jakýmkoliv způsobem zastavit. Ovládá nás moc, která je naše a přitom tak cizí. Jsme to my, ale nedokážeme se rozhodnout, jsme to my pod pokrývkou něčeho, co ani sami nepoznáváme, jsme to my kdo s námi bojuje. Bojujeme sami se sebou a snažíme se vyhrát, ovšem tahle hra je předem prohraná. Nikdy nedokážeme vyhrát sami nad sebou. Jak taky?
Je v nás uzavřeno něco, o čem ví jen málo kdo. Je to něco co dokážeme po určité době ovládat a měnit jak sami chceme, začneme se řídit opravdu sami sebou, nikoli tím, co je v nás. Ovšem i to co je v nás jsme my sami, čímž se znovu dostáváme na začátek. Začarovaný kruh bez možnosti úniku.
Jsme ovlivňováni sami sebou a tím, co je v nás, něčím neznámím, co je pro každého něco jiného. Strach, bolest, žal, nevědomost, nemoc, rozum nebo i obyčejná láska. Každý z nás, který je ovlivňován něčím, nazvěme to tedy vnitřním démonem, je ovlivňován sám sebou a obyčejnými vlastnostmi, kterých se ostatní bojí nebo jimi naopak pohrdají. Neznají je, nebo jim jen přijdou přihlouplé a nepotřebné.
Každý z nás je ovlivňován a je jen na nás, jak moc se necháme ovlivňovat, ale především KÝM se necháme ovlivňovat.
"Svůj osud si nevybíráme, je napsán již dávno před tím, než naše duše vstoupí na tento svět."
Protentokrát si dovoluji nesouhlasit. Možná máme osud napsaný před tím, než sem vstoupíme. Možná někdo tam nahoře má naplánováno jak to bude. Možná si svůj osud opravdu nevybíráme, ale dokážeme jej změnit a ovlivňit.

Oslavujeme 1 rok [13. 8. 2015]

12. srpna 2015 v 6:15 | Kačka |  Diary
Wow, tak můžeme oslavovat nebo aspoň já :D Dneska slavím rok tohohle blogu. Pro mě je to něco neuvěřitelnýho, málo který blog mi vydržel tak dlouho, většinou měsíc maximálně dva a tenhle? Už je to rok :O ♥♥
Kdybych se měla vrátit zpátky o ten rok a podívat se jak jsem se změnila, určitě by se několik zásadních rozdílů našlo :)
Ne ani tak vzhledově jak povahově a především chováním. Když jsem si nedávno procházela články z loňska a ty, které jsem psala před rokem. Většinu z nich bych napsala jinak, vyjádřila bych se jinak a možná bych k většině věcí měla i jiný názor 😃
Porovnávala jsem fotky z šesté třídy až doposud. Jediný rozdíl je v mé výšce 😃 Takže vzhledově jsem se opravdu nezměnila.
Spíše opravdu povahově. Mám jiný názor na věci, už se na to nedívám jako malé dítě, ale beru věci s určitým rozumem a rozvážností.
Až na tu zhruba měsíční pauzu mi tenhle blog vydržel vážně dlouho a doufám, že mi ještě dlouho vydrží. Je to pro mě taková zpovědnice kde si stěžuji, když mi něco vadí, moje myšlenky, když mám něčeho plnou hlavu a taková moje "knížka" kam si píšu věci, které mě zajímají a baví.
Chtěla bych všem, kdo třeba jenom klikl a podíval se, moc poděkovat. Sice mi moc komentářů nechodí, občas i ta návštěvnost je malá. Ale nezakládala jsem blog za účelem nejlepší blogerky, chtěla jsem jen svůj svět, kde mi občas pomohou lidi, kteří jsou na tom jak já a nikdo hlavně známí mě za ten názor nebo pocit nebudou urážet.
Doufám, že se tenhle blog bude stále rozvíjet a vydrží už pořád! Tak snad někdy u článku ,, Oslavujeme 2 roky"... 😊

Citáty_13

10. srpna 2015 v 21:03 | Kačka |  Citáty
Ty vedra jsou občas neúnosný :D Pro dnešek jsem se rozhodla zůstat doma, protože to vážně nešlo být venku :D

Až jednou přijde den,
kdy na kusy se rozbije tvůj sen,
neplač - jenom zatni pěsti,
střepy přinášejí štěstí! ♥

Miluju pomluvy, vždycky se o sobě dozvím něco nového.

Proč je život tak těžky, že ho ještě nikdo nikdy nepřežil?

Láska je jako rubikova kostka.
Někdo ji pochopí a složí za 5 minut.
Někd ji složí jen z poloviny a pak neví jak dál.
A někdo se s ní trápí celý život až se nakonec vzdá, protože mu dojde, že to nemá smysl.

Dívám sr na něj a přemýšlím, co se mi na něm vlastně líbí.
V tu chvíli se usměje a já pochopím, že ho prostě miluji.

I když je ti nejhůř a slzy se ti snaží dostat ven a před očima máš ztracený sen.
Tak se usmívej a doufej, že příští den se ti splní tvůj sen.

Welcome in the reality!!

9. srpna 2015 v 14:00 | Kačka |  Thoughts
"Nikomu nemůžeš přikázat, aby tě miloval.
Ale zároveň po tobě nikdo nemůže chtít, abys ty přestal milovat."
Když jsem nedávno byla s kamarádkou na koupáku a četla její článek na blogu. Začala jsem nad tím tématem docela přemýšlet, ještě s tím, když jsme v našem městě potkaly spoustu kamarádů jak se vodí za ruce a chodí spolu..
Jo řekla bych, že tohle téma řeším poslední dobou docela často.
Tvrdila jsem a tvrdím, že jsme na něco takového ještě malý, ale když si to tak vezmu, chceme se považovat za dospělé a chceme, aby se tak s námi jednalo.
Když ovšem zauvažuji nad tím jestli jsme nebo nejsme na něco takového malý, vidím v tom i to, že se nám opravdu někdo líbí, že máme někoho opravdu rádi, že nám na něm opravdu záleží a kolikrát si troufneme říct už i to, že jej milujeme. Ovšem, už to myslíme vážně..
Když jsme to slovo říkali jako malý, většina z nás ani nevěděla co to znamená a opakovala to po starších. Postupem času si uvědomujeme nejen význam těchto slov, ale i toho, že život není jen procházka růžovou zahradou, ale je to pěkně složitá cesta na níž nalezneme nejednu překážku. Kterou za pomoci těchto lidí, kteří jsou tu vždycky s námi a na kterých nám záleží, dokážeme překonat ♥
Větší překážkou pro nás bývá, když už si teda sami dokážeme připustit, že máme někoh rádi, říci to jemu.. Většinou to v sobě nosíme pořád a nejsme schopni to té osobě říct, bojíme se toho udělat před ní nějakou chybu.
Zprvu se bojíme ten fakt přijmout jen mi. Vymlouváme se, hledáme v tom to co v tom není a snažíme namluvit i sami sobě, že to tak není. Ovšem je. Když už tedy ten fakt opravdu přijmeme, nedokážeme to říct tomu druhému. Ale proč? Bojíme se, že to není pravda, že by nám to nevydrželo? Nebo se bojíme toho, že nám to neopětuje? Že tu dokonalou druhou polovičku vidí v někom jiném než v nás.
"Někteří lidé říkají, že nejtěžší věcí je říct někomu, co k němu cítíte..
Já si myslím, že nejtěžší je přijmout fakt, že to neopětuje..."
Je jen na nás, jak se v takovýchto situacích zachováme, jak se s tím vypořádáme a z čeho nakonec budeme mít to největší štěstí.
Když chceme, aby se s námi jako s dospělými zacházelo, měli bychom se naučit jako dospělí se chovat. Potom bychom mohli začít uvažovat nad tím, že nejsme ty malé dítka s rozjařeným dětstvím a něco takového, stojí opravdu za to! ♥♥
^~^

Knížky..

8. srpna 2015 v 15:41 | Kačka |  Diary
Konečně mám zase co číst 😊 Na konci roku ve škole jsem dostala poukaz do knihkupectví a tak jsem si objednala dvě knížky Létem políbená a Třináctá komnata. Obě dvě jsou od spisovatelky Lenky Lanczové, kterou ode mne už myslím všichni znáte 😃 Psala jsem už nejen jednu recenzi na její knížku.
Né že bych doma neměla co číst, našlo by se určitě docela dost knížek, který bych si ráda přečetla, ale docela ráda čtu novinky od Lanczové. Tohle jsou už teda knížky myslím 3 roky starý, ale ještě jsem je nečetla 😃
Takže už se vážně těším až bude den, kdy nebudu nic dělat a já si zalezu s knížkou do pokoje a začtu se. Protože jak se znám přečtu ji zase jak se říká "jedním dechem". Určitě ode mě čekejte i recenzi na obě dvě knížky 😊
Původně jsem chtěla ještě jinačí, ale v knihkupectví ji neměli a ani na skladě nebyla. Měla jsem v plánu si koupit Vstupenka do ráje. No tak snad se mi zaštěstí a ještě si ji pořídím 😊
Četli jste vy něco od Lanczové? Jestli jo co to byla za knížku?
Všude se píše a říká, že Lanczová je oblíbená spisovatelka mládeže. Ale ne každému se ten styl psaní líbí 😃 Já se ovšem protentokrát přiblížím k té většině a tuhle spisovatelku mám opravdu ráda, takže nikdy neodmítnu nějakou její novinku 😊