Nemůžu mít lepší budoucnost, dokud se nepřenesu přes minulost.

Říjen 2015

Halloweenské filmy

31. října 2015 v 11:45 | Kačka |  Everything
Každý halloween koukám na nějaký film, v tom lepším případě to není žádný horo, jelikož hororů se opravdu bojím, alespoň když jsem sama :D Těch filmů je nespočetné množství, samozřejmě, viděla jsem jich už docela dost, někdy se dívám na ty stejné, někdy zkusím něco nového. A tady jich je pár, které jsem viděla nebo na které bych se chtěla podívat :)
1. Městečko Halloween
Databáze označují za rodinnou komedii aneb když vám vypadne myšlenka co chcete napsat a dáte článek jen s touhle větou -_- :D měla jsem jít včera radší spát, byla jsem vzůru do 2 :D
2. Čarodějnice
Chystám se na tento film podívat. Podle recenzí zajímavý a napínavý, podle některých roztomilý film. Podle některých i pro děti. Rodinný horor se zajímavou zápletkou. Uvidíme až se na to podívám a jaký na to budu mít názor já :)
3. Addamsova rodina
Fantastická atmosféra a výborný černý humor. Pro milovníky ideální :D Místy možná slabší, ovšem kompenzuje to stylizace a úžasné chvilky zbytku filmu. Jednoznačně patří mezi moje oblíbené.
4. Ukradené vánoce/ Ukradené vánoce Tima Burtona
Určitě klasika, klasik. Neměla bych to mezi halloweenskými filmy vynechat. Animovaný rodinný muzikál, myslím, že každý z ná a nemusím vám k tomu víc co psát :)
5. Mrtví a neklidní
Romantický horor, na který se teprve chystá podívat. Podle někoho podobná věc Twilight, ovšem už méně úspěšná. Uvidíme jak se to bude líbit mě :)

Halloween

30. října 2015 v 13:10 | Kačka |  Everything
Halloween je tady především zahraniční svátek, který se ovšem slaví i u nás 31.října, jen na tak jako v zahraničí. Často se v dnešní době zaměňuje pojem dušičky a halloween. Na jednu stranu mi to přijde škoda, že dnešní děti ví už jen co je to halloween, který se u nás ani neslaví tak , jak jinde.
Slavíte nějak halloween? Nebo si jen vyřežete dýně, koukáte na strašidelné filmy a zkoušíte různé masky, tak jako já. Možná je mi i líto, že se u nás halloween neslaví. Strašně se mi na tom líbí ty masky co umí lidé vytvořit. Fantazii se v tomhle ohledu meze nekladou, a také je to vidět.
Já ovšem halloween nějak neslavím. Přes den zajdu na hřbitovi, kde někoho blízkého máme a zapálím tam svíčku, večer si zalezu do postele s nějakým filmem a hrnkem čaje :) NECHCETE MI LETOS NĚJAKÝ FILM PORADIT? NĚJAK NEVÍM NA CO KOUKAT
Chtěla bych ovšem někdy zažít takovou tu halloweenskou párty s kostými, kde vás nikdo nepozná. Víte co mám na mysli :) typický zahraniční halloween. Nebo jen u nás nějakou párty nebo jen přespávání u kamarádů s nějakým hororem nebo něčím takovým, strašně nerada se bojím sama :D Bohužel, zatím se mi nic z toho nevyplnilo.

Nevěřím na šťastné konce a nevěřím ani na lásku..

29. října 2015 v 21:22 | Kačka |  Thoughts
Snažím se pochopit nepochopitelné, snažím se vymluvit si věci, kterých jsem si stoprocentně jistá. Mnohdy jen snažení nestačí a je zapotřebí vydat větší úsilí. Hlavou mi běhá nesčetně moc myšlenek, na které se mi nedostává odpovědí a mě nezbývá nic jiného než čekat na budoucnost a odpověď na moje otázky.
Nevěřím na šťastné konce a nevěřím ani na lásku.. Hloupě věřit a nakonec být zklamaná? Žít celý život v milných představách. Utápět se v naději a doufat nad příběhem jako z pohádky.
Bohužel nežijeme v pohádce a šťastné konce neexistují, stejně jako láska představující se všude kolem nás, jen ne v našich životech.
Poměrně hodně dlouho poslední dobou přemýšlím, nad věcmi, které se stali, které se nestali, stát mohou nebo jen tak nad životem, nad problémy, nad láskou na kterou přestávám v posledních měsících věřit. A důvod?
Kamkoli se podívám, vidím zamilované páry, ve škole, ve městě, i v mých letech v naší rodině. Jen u sebe nic takového nenacházím a možná bych o to docela i stála.
Chtěla bych mít někoho, kdo by ke mně přišel, objel zezadu a zašeptal, že jsem mu chyběla, který by mě bral takovou jaká jsem, který by se mnou dělal kraviny a přitom se bál, aby se mi nic nestalo. Který by mě jen tak zavolal v noci a řekl, že mě miluje a že mu chybím..
Když vidím venku holky, jak se drží s klukem za ruku a v očich mají alespoň krátkodobé štěstí, závidím jim. Opravdu musím přiznat, že jim závidím.
Nikdy mi nevyšlo štěstí vstříc a já se nezamilovala do někoho, s kým by to bylo opravdové. Zatím jsem nepotkala toho "pravého". Jenže nevím, jelisti nějaké do budoucna bude. Jestli někdy někoho vůbec poznám :)
Ovšem čekám na někoho, s kým by to bylo to pravé. Na někoho koho budu opravdu milovat a nebudu s ním z důvodu potřeby někoho mít.
Ovšem žere mě ta jistá skutečnost, že nikdo takový se tady nenachází a mám dojem, že v nejbližší době ani nenajde. Vadí mi to a přemýšlím nad tím čím dál častěji, nevím kdy jsem se dostala do takového stádia. Ale co stoprocentně vím, že byych uvítala jistou klučičí společnost..

Before I die_10

28. října 2015 v 21:12 | Kačka |  Before I die
Tak jo, nevím jak vysvětlit, že prostě další článek není. Nebo alespoň ne podle mých představ.. Mám sice něco napsané, ale nelíbí se mi to, nechci to vydat, nejsem s tím spokojená. Je toho spostu. Už delší dobu mám takový "splin" nic se mi nedaří, na nic nemám čas, nic se mi nelbí.. Je toho spostu, chtěla bych se z toho konečně už vymotat.
Takže pro dnešek Before I die a to už 10 :)
Myslím, že tohle už se mi splnilo :)
Jo, ještě k tomu tak mít toho kluka..
Jo vypadnout od všeho, to by bylo fajn :)

Hallelujah, konečně volno..

27. října 2015 v 20:17 | Kačka |  Diary
Tak jo smysluplný článek přichází právě... Ne nebudu vás napínat, bude to až zítra :D Jak já strašně ráda oddaluju věci na které nemám čas nebo náladu jo prostě typická já :D Ale víte co JSOU PRÁZDNINY a já budu mít konečně chvilku čas na to něco s blogem udělat :) Hallelujah :D
Jak jsem dopadla u doktorky? No mám antibiotika, ale jen na tři dny. Takže si zítra zůstanu v posteli. Ve čtvrtek mám docela "vyřizování" a pak si zase zalezu do postele a bude to v pohodě :3 :D Teda snad..
No písemku z chemie jsem jak jinak než podělala co se taky dalo čekat že¨? Ale měla jsem radost, dostala jsem jedničku z matiky ♥♥♥ Wow, jako stal se zázrak, první jednička z matiky :D Možná to nebude zase tak marný.
No říkala jsem si, že prázdniny budou docela pohodový. Ha jak jsem se mýlila, dostali jsme toho plno do školy, takže budu ráda, když to vůbec stihnu..
No každopádně i tak se budu věnovat blogu a věcem na které nemám čas.. Mám pár typů na články, takže je snad dám dohromady.. Chtěla jsem začít už dneska, ale přijela jsem domů až pozdě a jsem docela unavená i když nevím z čeho..
Asi si pustím jen nějaký film, u kterého tak na 90% usnu, protože jsem se musela dokopat i k tomuhle článku.
No snad se máte na co těšit :D Moje pravidlo pro přidávání článků bylo, že to budou smysluplné články a ne 5x do týdne tyhle deníčky, které jsou o ničem a přitom o tom jednom a tom samém. Takže doufám, že se mi to teď podaří změnit :)

Mám toho plné zuby

26. října 2015 v 20:17 | Kačka |  Diary
Jo tak poslední deníček byl ve čtvrtek což je u mě docela co říct, alespoň poslední dobou. Měla jsem opravdu zůstat doba -_- Mám toho plné zuby z 5 hodin jsme 4 psali a zítra píšeme 3 z 5 takže vážně super. Na ty dva dny je toho jak nasráno..
Ke všemu píšeme chemie u které sedím už celé dpoledne a stejně si nepamatuju nic a nejde mi to. Takže mne pro jistotu zabte -_-
Mám toho vážně plné zuby, ke všemu mi líp není, takže mě mamka chce zítra dostat k doktorce. Prosím modlete se se mnou ať nemám antibiotika, protože já NESMÍM mít antibiotika. Určitě vám dám zítra vědět..
Před hodinou jsem s tím učením švihla. Jdu si dát tak maximálně vanu a jdu spát. Jsem docela utahaná. I když jsem vstávala později než obvykle..
Je toho prostě víc než jsem tak nějak předpokládala. Ani ybch si to moc nebrala, mamka to bere taky v pohdoě, ale nejvíc mi vadí taťka. Pořád se mě snaží udržet tak nějak "v lati", což se mi samozřejmě nelíbí, ale s taťkem nemá cenu se hádat..
I když zase tak špatně na tom nejsem, ani 4 ani 5 zatím ještě nemám, takže to tak špatný není ne? :D No nevím jak pro koho..
Jdu si dát tu vanu a zítra se určitě ozvu jak jsem dopadla a dám vám sem nějaký smysluplný článek :)

29. Krátký příběh o čemkoliv

25. října 2015 v 11:08 | Kačka |  Tagy a challenges
Jedna z dalších částí challenge. Dlouho jsem přemýšlela co napsat za příběh, ale nevěděla jsem. A tak jsem dneska dopsala slohovku do školy na téma Tanec/Taneční tak mě napadlo dát to jako "krátký" příběh o čemkoliv :D Původně jsem tu slohovku chtěla úplně jinak, ale jak už víte, nenapadají mě žádné články a prostě mě moje inpirace opustila, takže jsem tu slohovku smolila 14 dní a stejně s ní nejsem spokojená :D Každopádně tady je :D A nenutím nikoho to číst, řekla bych, že zase tak krátký příběh to není :D

Tanec jako poznání nové lásky aneb naše taneční

Při koukání okolo přemýšlím, už jako malá jsem tancovala a vždy jsem to milovala, co pro mne tohle ale znamená, co pro mne znamená tanec? Útěk z reality, od problémů, vyjádření pocitů a volnost. Zaposlouchat se do hudby a čekat než nastane ta pravá chvíle pro začátek. Zavřít oči a nechat se unášet sama sebou. Mít taneční parket celý volný, a přesto netancovat sama, podělit se o zážitek s někým jiným. Sjednotit se do jednoho těla, vytvořit jednu duši…


Proč se nám připomíná něco...

24. října 2015 v 18:15 | Kačka |  Thoughts
Proč se nám připomíná něco na co chceme zapomenout? Proč se nám ve snech vrací lidé, které máme rádi, ale lépe nám bude bez nich? Proč jsme zranitelní a bezmocní v momentě, když jsme v jejich blízkosti, když na ně myslíme a když se o nich mluví? Proč jsou naší slabou stránkou, i přes to, že se snažíme o pravý opak? Proč se to po čase, kdy jsme si jistí, že je to za námi, znovu objevují? Vzpomínky, zážitky, emoce..
Mnoho otázek a přesto žádná odpověď. Je spoustu lidí, co tohle prožívá, spostu lidí, co si pokládá tu stejnou otázku, co neustále nad něčím přemýšlí. Ale nikdo nedokáže odpovědět. Proč? Otázky začínající na Proč, většinou nemají odpověď. Všichni se na ně ptají, nikdo ovšem nedokáže odpovědět.
Vždy přemýšlíme nad tím, zda to ten člověk vidí stejně. Jestli se mu o nás taky zdá a jestli se taky trápí. Proč jsme to ale většinou my holky, kdo nad tímhle uvažuje, kdo se tím zaobírá. A kluci mávnou rukou a pošlou vás někam.
Snažit se zapomenout enní vůbec jednoduché. A když se nám všechno připomíná? Nevíme co máme dělat. Proč se nám to připomíná? Protože bychom se vzdát neměli, nebo protože nás to bolí a opravdu nám na té osobě tak záleží?
Budit se v noci s uslzenýma očima, probouzet se se strachem a křikem z nočních můr. Co všechno nás čeká než opravdu zapomeneme? Co všechno nás to bude ctát, kolik úsilí?
A pak přijde on, usměje se na vás, stráví s vámi určitý čas a všechno snažení, přemlouvání semu sebe, zapomínání bude zbytečné. Všechno se vrátí tam kde bylo, všechno se bude opakovat.
Ale lze tomu předejít? Tohle je život a naše cesta je přibližně napsaná, ač ovlivnitelná. Ale lze se tomuto vyhnout?
Tolik a daleko víc myšlenek nám běhá v mysli po jednom pouhém ovšem krásném a nereálném snu.

Naše představivost někdy nezmá mezí

23. října 2015 v 18:45 | Kačka |  Thoughts
Naše představivost někdy nezmá mezí. Obzvlášť, jedná- li se v dnešní době a v našem věku o vztahy. A přesto se nikdy to co si představujeme nestane jak nečekaně že? :D Naše představy totiž nejsou raálné, ještě aby byli, od toho to jsou představy.
Ovšem je několik věcí, kterými jsme ovlivňovány. A podle toho to taky tak vypadá. Filmy, seriály a už i knihy. Nikde nenajdete reálný příběh ze života. Jen romantické slátaniny, kterým všichni bezmezně věří. Přesto, že většina na ně nadává. Nejsou reálné, nejsou splnitelné a přesto všichni doufají, že život bude přeci jen milejší a jemu, zrovna jemu se to splní a to krásné a nereálné co je ve filmech se stane skutečností.
Není lidstvo naivní? Podle mě až přehnaně moc. Kolik lidí vidí v dnešní době věci realiticky a tak jak opadvu jsou? Kteří lidé v dnešní době nejsou něčím ovlivnění? Filmami, seriály, reklalami nebo jen názory jiných lidí. Myslím, že takový člověk by se nenašel.
Je ovšem jen na nás, jak si představíme cokoliv z našeho života, cokoliv z našeho světa.. Je na nás, jak moc upustíme svoji fantazii a dovolíme jí ovlivnit naši mysli a nás. Povolit jí vše co je v našich mezích.
Někdy to ovšem až moc přehání :D Ale pořád je to jen na nás, jak ji dovedem ovlivnit, omezit, vytvořit. Někdy nezmá meze, ovšem neznamená to, že je to špatně..

Přestávám mít nápady

22. října 2015 v 20:31 | Kačka |  Diary
Ahojte, zase se ozývám docela pozdě a zase s článkem o ničem, protože tak nějak zase přestávám mít nápady. Jsem sice celý den doma, ale ležím vposteli a jen do sebe liji jeden čaj za druhým :D Vážně se z toho chci dostat co nejdřív a zameškat školu co nejmíň, protože to není zrovna jednoduché.
Musím teda říct, že je mi rozhodně líp než včera, ale i tak se necítím fajn a zítra do školy pravděpodobně nejdu. Ale do těch tanečních bych chtěla. Ale to mi mamka dneska řekla, že taky nepůjdu, takže nevím.
Zpátky teda k tomu co jsem nakousla na začátku. Nějak zase nemám nápady, dřív jsem měla předepsanách několik článků na různá téma a teď? Nemám nic a ani mě nenapadá co psát. Když něco začnu tak to ani nedopíšu, protože nevím co tam napsat, aby to dávalo smysl a abych s tím byla spokojená. Je to docela na prd.
Nechci každý den přidávat akovéhle články jako včera a dneska, kde si stěžuju, a které jsou o ničem :D Takže doufám, že mě brzy zase něco napasne. Ale teď jsem vážně bez inspirace, protože nejsem schopná napsat ani slohovku do školy, kterou máme zadanou už asi týden. A vlastně kdybych teď byla ve škole (jako čtvrtek, pátek( musela bych ji mít už odevzfanou :D Takže jsem na jednu stranu ráda, že jsem doma :D Mám čas to přes víkend ještě napsat, teda snad no :D
Každopádně prostě doufám, že brzo budu mít zase nápady a nebudu plácat takový kraviny jako teď :)
Jak to tak vidím, tak si jdu zase lehnout a si spát, pokud se mi to podaří :) Takže dneska článek opět o ničem, jak jinak, a já se budu snažit napsat zítra něco normálního :) Mějte se hezky a těšte se, protože zítra už je pátek :)

To není ani možný

21. října 2015 v 21:17 | Kačka |  Diary
Ahojte :D zase si budu stěžovat :D Jsem nemocná.. Letos nějak brzo . Mám horečky 39,2ºC to je úžasný co?
Bude to znít divně, ale já musím do školy. Máme psát písemky a já je potřebuji. Obzvlášť matiku jestli budeme psát. Tam nám to počítá na počet známek. Prostě čím víc jich budu mít tím líp pro mě.
Já prostě musím jít. Aspoň v pátek, ale mamka řekla, že tento týden už nepůjdu.
Mám chuť tam v pátek jít, stejně končíme brzo a naši by to nezjistili. Jsem doma dřív než oni.Ale uvidím jak na tom budu. Pokud budou psát z matiky zítra, tak na to kašlu, protože to bude v háji.
Ještě uvidím no. Určitě se vám ozvu jak jsem na tom a tak.. Dneska jsem celé odpolende prospala. Usla jsem u učení, protože už mi bylo špatně. A vzbudila jsem se s horečkama. Ale mám dojem, že jsem je měla už ráno. To bylo taky příšerný.
V pátek máme ještě taneční. Tam bych taky měla, protože nacvičujeme na ples. A budeme se učit polonézu, cožje a hhlavní "hřeb" večera :D ale taky nevím jestli mě mamka pustí. Mám dojem, že ne.
Jojojo, tak jsem si zase postěžovala a jdu nejspíš znovu spát. Zkusím se z toho vyslat a vypotit, třeba bude líp.

Písničky_13

20. října 2015 v 15:26 | Kačka |  Music
Ahojte, dneska jsem tady nechtěla zase otravovat s článkem kde si stěžuji, ale i tak k tomu něco napíšu :D Včera jsem se učila naprosto zbytečně, tu písemku nám odsunul až na přísští úterý.. Asi za půl hodiny budu odjíždět a nevím kdy se vrátím, takže se ozývám teď :) Dneska jsem přijale docela brzo..
A něco ještě k článku. Poslední dobou se vracím ke starým písničkám. Obzvlášť ráno, jak jezdím autobusem a už mě nebaví poslouchat všechno dokola. Takže s epomale vracím ke starým písničkám. Některé už se mi nelíbí, některé docela dost :D





A když jse teda u těch písniček :D V pátek v taneční nám hráli nějakou španělskou a byla z nějakýmo filmu. Celej víkend mi to vrtalo hlavou, ale nemohla jsem si zanic vzpomenout co a z čeho to byla :D A teď už si nepamatuju ani tu písničku :D

Jojojo, miluju to..

19. října 2015 v 22:01 | Kačka |  Diary
Opravdu miluju to, když je tolik hodin, já druhej den vstávám ráno v 5 a teď v tumhle dobu se ještě učím. Neumím vůbec nic, nejde mi to do hlavy, chce se mi spát a nevím co mám dělat. Ale naučit se to potřebuju, protože už tak tak mám blbý známky. Jo mimochodem učím se chemii a celý názvosloví úplně všeho.. Všechno se mi to motá dohromady a já už prostě nevím..
Chtěla bych se na to vykašlat, ale vím že nemůžu nebo jako relativně můžu, ale nechci, protože jsem si řekla, že se to pokusím naučit, jsem zvědavá jak zítra ráno budu vstávat, protože už teď udínám a bůh ví v kolik půjdu spát..
Jako opravdu super. Dneska ráno jsem měla taky pěknou rozcvičtu.. V 6:30 mám být ve škole na volejbala a já byla 6:35 dole pod školou cca 700m do kopce na nádraží, prtoože mi autobus nezastavil blíž -_- Prostě super no. Tak jsem si dala menší rozcvičku už před tím..
Je to docela na prd, když mám volejbal a svůj tělocvik v jeden den, ale tak.. Už se vidím zase v pátek po tanečním, jak přijdu domů a usnu. Vždycky si říkám to stihnu, to taky.. A ono nakonec nic a já během hodinky usnu..
No nic, jdu si pro pití a jdu znovu zasednout k té zas*ané chemii..
Doufám, že se máte líp jak já. Mějte se a já se snad ozvu :) Zítra mám naštěstí jen pět hodin, protože jdu domů dřív :3

Život pozpátku

18. října 2015 v 13:25 | Kačka |  Téma týdne
Dokážete si někdo představit život pozpátku? Napadlo vás to někdy, přemýšleli jste nad tím? Podle mě by to bylo poněkud zvláštní, i když by to na jednu stranu bylo úžasné..
Narodit se smrtí a mládnout, nejdřívě si užívat života ve stáří, kdy už nemusíe nic dělat. Postupem času bychom se uzdravovali a chodili do práce, kde bychom se každý den zbytečně nervovali a hádali s kolegy.. Nakonec bychom dospěli do stádia kdy bychom začali chodit do školy, začali by nám údajně nejlepší léta života. Navíc bychom začali tím nejtěžší a dostali se až k tomu nejlehčímu. Dětstvi bychom zakončili ve školce, kde jsme neměli žádně problémy a nechtělo se nám z ní chodit domů. No a náš život by skončil ... tak jak doopravdy začal :D každý si určitě domyslí co mám na mysli :D
Nebylo by to v nějakých ohledech řeci jen lepší, než je to teď? Možná ano, možná také ne. Také by se nám na tom nelíbilo spoustu věcí. Také by jsme nadávali jak ten život stojí za nic a že nemá smysl. Ovšem ve všem se najde něco zlého a něco dobrého.
Jaký na tohle tedy máte názor? A co je podle vás lepší? Každopádně, svět měl asi jsitý důvod zařídit to tak, jak to je. A co by bylo kdyby.. To už můžeme jen spekulovat :)

Vzpomínky někdy bolí..

17. října 2015 v 20:01 | Kačka |  Thoughts
Taky se vám určitě někdy stane, že začnete přemýšlet o minulosti, co bylo, jak jste se měli. S kým už nejste a kdo vám tu chybí už navždy. Nedokážete si představit život bez někoho, přesto to někdy přijde a bude to neskutečně moc bolet..
Ať už jsou vzpomínky na člověka jakékoliv, vždycky bolí. Šťastné chvilky nám chybí, ty smutné už takové bohužel byli.
Nikdy se nedá čas vrátit zpátky a mi už nic nenapravíme. Nikdy už se neuvidíme s člověkem, který nám neskutečně moc chybí. A nikdy už nebudeme takový, jací jsme byli dřív.
Nejvíce bolí ztráta osob. na které nám záleželo, kterou jsme měli rádi a kterou už neuvidíme. Život je někdy nespravedlivý.
Sníme jen kvůli tomu, abychom mohli být s tím, kým chceme nejvíce.
Určitě bolí více přijít o člověka, který není už mezi námi. Říkáme si co jsme udělali špatně, za co jsme se měli omluvit, co jsme měli ještě prožít, jaký to byl úžasný člověk. A že už mezi námi není, nebude. Někdy možná nastane čas, kdy si vzpomeneme jednou za čas, kdy už to nebude bolet tolik. Někdy možná nastane to, že se s tím taky smíříme. Ale ne teď. Ne na začátku a ne v době, kdy nám všichni toho člověka připomínají. Slzy se nám do očí tlačí vždy, když o té osobě někdo mluví. A my si v té chvíli nepřejeme nic jiného než být s ní.

10. Jak by měl vypadat tvůj vztah

15. října 2015 v 20:40 | Kačka |  Tagy a challenges
Ahojte, dneska se ozývám docela později, ale zase zítra píšeme moc věcí. Dneska to dopadlo dicela dobře, až ne matiku, opět, já ju prostě nechápu. No a tak jsem po 15dnech dala další challenge. Už ji chci vazbě dopsat.
Další část z challenge. A taky už jedna z posledních :) Do konce jich moc nezbývá :)
Mnohokrát jsem tady nad tím přemýšlela, nepsala jsem to protože jsem nevěděla nebo možná věděla, ale jen tak se to popsat nedá. Snad nějakým příkladem? Podle filmu, knihy? Nevím, pořád přemýšlím jak to napsat. A pořád tak nějak přemýšlím jak by ten vztah měl vypadat. Nic nejde bez potíží, takže i takový vztah má překážky.
I když, má to být moje představa ne? Představa může být bez potíží nebo ne, já vážně nevím. Představy mám všelijaké, každouchvíli mě napadá něco, co bych chtěla zažít jen s někým. Když koukám na zamilovaný film, přemýšlím jestli to je možné a jaké by to teda bylo. Ovšem v tomhle světě prostě nic není ideál.
Ideální vztah:
Bavit se jako nejlepší kamarádi ♥
Blbnout jako malé děti ♥
Milovat se jako milenci ♥
Držet spolu jako manželé ♥
A chránit se jako sourozenci!! ♥
Nevím, jestli bych to dokázala popsat lépe, tohle je podle mě docela známý citát. Asi bych to viděla takhle. Ideální, bezchybné, avšak nereálné :)

Moc, je toho moc..

14. října 2015 v 17:22 | Kačka |  Diary
Ahojte, poslední dobou to tak nějak střídám. Dávám nějaký článeka deníček. Protože tak nějak nestíhám, je toho moc. Učení, školy, koníčků a málo času..
Zítra píšeme 4 písemky.. Ze 7 hodin a ve dvou předmětech zkouší. Což je super co, na to že jsme dneska měli 6 hodin a z toho jsme se 3 dívali na filmy. Opravdu si to ti učitelé umí rozvrhnout.. Tleskám jim.
Přestup na novou školu vážně není jednoduchý a prostě už to nebude tak jak na základce, s tím bych se měla tak nějak sžít a už si to konečně uvědomit. Na druhou stranu na tom nejsem zase tak špatně. Pětku ani čtyřku ještě nemám, jen dvě trojky. Což je podle mě super :)
Tento týden je toho teda dost, doufám, že příští týden už toho tolik nebude a já budu mít KONĚČNĚ, po dlouho slibované době, čas na blog.. No jo vím, pořád to odkládám, omýlám, ale čas zatím bohužel nemám. Docela mě to štve. Není to jen čas na blog, ale celkově na věci, které bych chtěla stíhat a nestíhám..
Držte mi zítra palce ať mi to všechno vyjde, nerada bych si to zase podělala.. Určitě se brzo ozvu, takže se mějte pěkně. A to škaredý počasí nějak přežijte :)

Kdyby jsi mohla ovládat jeden živel, jaký by to byl?

13. října 2015 v 20:28 | Kačka |  Thoughts
Tuhle otázku m inedávno položil spolužák, jo mám spolužáka docela fylozofa, kterej si z toho dělá srandu, ale ví o čem mluví :D
Musím říct, že jsem se nad tím docela pozastavila a chvíli nad tím přemýšlela. Kdybych měla ovládat opravdu jen jeden živel, asi bych si nevybrala. Nebo alespoň to byla moje první odpověď. Po zvážení.. Chtěla bych ovládat energii. Jako všeobecně, energii všeho, přemisťovat věci bez doteku. A takové, podle mě ovládat jeden živel samotný nemá cenu. Jeden bez těch ostatnch nemá žádnou sílu. Alespoň podle mě.
Dokážete si představit, že bychom uměli ovládat živly a mohli bychom s němi dělat co chceme? Bylo by to úžasné, počasí bychom dokázali ovládat, řešit problémy skrz živly by taky nemuselo být špatné. Určitě by to ovšem obnášelo se s těmi živly jistým způsobem naučit pracovat. A především, jako většiny věcí v dnešní době, nezneužívat. I když v tom případě nevím na co bych to používala :D
Ovšem vraťme se k dané otázce. Kdyby jsi mohla ovládat jeden živel, jaký by to byl? Původně jsem chtěla odpověďet, že nevím, jeden živel je vlastně k ničemu. Bez těch ostatních je to podle mě jeden zbytečný, neupotřebytelný. Další moje odpověď byla vítr nebo voda. Líbí se mi a zároveň to nemám ráda když v tom stojím venku když je vychřice. Vidíte ohýbat se stromy až pomale k zemi. Přijde mi to fantastiské, jak je něco takového možné. V dalším případě také vznikají tornáda a tak dále, prostě jsem odpověděla vítr.
Moje konečná odpověď ovšem zní energie, síla nevím jak přesně to nazvat, ale dokázat z ničemo udělat něco. Z tlaku vytvořit energii. Snad mi rozumíte :D
No a já se tedy ptám. Jaký by byl váš živel, který by jste chtěli ovládat? A popřípadě proč?

Neměla jsem na nic náladu

12. října 2015 v 20:56 | Kačka |  Diary
Ahojte, popravdě řečeno, měla jsem naplánovaný jiný článek. Do konce jsem ho začala psát. Jenže...
Jak asi vítě, psali jsme v pátek z matiky a dneska nám dal známky na internet, dostala jsem dvojku. Chápete to? Já to tak podělala a dostala jsem dvojku :O Prostě mazec, čekala jsem tak 3 nebo 4.. Jenže můj taťka je prostě.. nevím jak to mám nazvat a první co mi řekl jestli se takhle raduju z dvojky, že čekal, že mám jedničku, a že teda neví. Jo začali mi téct slzy, jelikož já prostě nevím co si jako myslí.
Přestup ze školy na jinou není lehký pro nikoho. A myslím, že dvojka na gymplu je dost dobrá. Takže jako nechápu co řeší. Přešla mě na všechno nálada. Ještě mi to řekl do telefonu, protože není doma.. Jako už jsem nic nedělala. Článek jsem uložila do rozepsaných, učení jsem nechala a dala jsem si dlouhou vanu, která mě jakž takž rozebrala.
Takže opět a znovu takový rádoby kecací článek, který nikdo nečte a je moc záživný, asi jako náš zeměpis, takže vůbec..
No dneska jsem začala chodit na volejbal, bude to každé pondělí ráno a pátek odpoledne. Hodinu čekání ve škole alespoň zabyju. No a pátky zatím, kvůli tanečnímu chodit nebudu.
Ještě jsem vám chtěla říct, že bude určitý systém článnků, ke kterým se teda musím dopracovat. A že bych si chtěla udělat na blog o malinku víc času a ty články posunout trošku už někam jinam. Uvidíme jak se s tím vypořádám, pořád to budu já, takže tohle moje vyjadřování jen tak nezměním.
Bylo toho strašně moc co jsem vám chtěla říct, ale momentálně se mi to z hlavy vykouřilo jo taky proto jsem si začala psát články ve škole na papír, jinak bych je než přijdu domů zapoměla.. Takže si asi na nic nevzpomenu, tím pádem se mějte hezky, snad líp než já a zítra snad s tím článkem, co měl vyjít dneska.
Jdu asi rovnou do postele, takže dobrou noc :)

Schopnost komunikovat

11. října 2015 v 17:47 | Kačka |  Thoughts
Ani se nesnažte dopídit toho, jak jsem k tomuto tématu přišla.
Ne každý je schopný komunikovat s jinou osobou. Má problémy, stydí se, neví o čem navázat řeč. Určitě to každý z nás zná. A mohu se zaručit, že alespoň holky, kterým se líbí nějaký kluk.

"Nejsi zrovna komunikativní."
"Někdy je problém mluvit s někým, před kým bych se nechtěla shodit."
"Nikdy nemůžeš vědět, jestli to nemá stejně."

Jo tak holky pamatujte na to. Nikdy nevíte, jestli to nemá druhá polovička stejně, nikdy nevíte kde je ten hlavní problém a pokud se jej nepokusíte vyřešit, nezbavíte se jej.
Vím, že se to lehko říká a píše. Sama nemám odvahu na navázání řeči s "někým". Pořád čekám na tu vhodnou chvíli, čekám a přemýšlím kdy. Jenže ono to to pravé nebude nikdy. Vždycky se najde něco, co nám kříží tu cestu. Takže nečekejte na tu správnou chvíli, prostě jednejte tak jak si myslíte, že je to nejlepší.
Každý jsme nějaký a od toho se odvýjí i to, že komunikace mezi lidmi může být různá. Ukecaní, otrkaní lidé to mají určitě lehké, víc než ti, kteří jsou zakřiklí a tak nějak se bojí viz třeba já..
I na tohle jako na všechno mají ostatní jiný názor. A tak by mě zajímal ten váš. Jak se na tohle díváte vy? A jaký ten typ člověka jste? Dělá vám komunikace problém nebo to máte bez optíží? :)
Chtěla bych vám taky poděkovat za návštěvnost na blogu, která za tento týden nešla pod 50 lidí za den. Je to pro mě něco.. Nepředstavitelného, že sem tolik lidí dokáže zabloudit Takže děkuju :)