Nemůžu mít lepší budoucnost, dokud se nepřenesu přes minulost.

Listopad 2015

Jak se říká, den blbec..

30. listopadu 2015 v 19:28 | Kačka |  Diary
Když den blbec tak od rána, vážně, že jo. Už od první hodiny jsem se neskutečně těšila domů, protože ten den blbec začal už doma, když jsem vstávala. A už jen to značí, že bych se příště měla vrátit do postele :D Ale bohužel jsem nemohla, musela jsem do školy, jak nečekaně.
Ráno se mi jak jinak nechtělo vstávat, takže jsem zaspala. Nasazovala jsem si čočky a jelikož mi ta jedna nasadit nešla a já viděla na jedno oko ostře a na druhé ne, začala se mi motat hlava. Opravdu jsem myslela, že v té kuchyni omdlím. A to ještě nikdo nebyl doma takže super, na chvilku jsem si lehla apak bylo líp, ale už jsem nestíhala :D
Ve škole jsem myslela, že zešílím, hned první dvě hodiny jsem měla stejného učitele, který opravdu v hodině uspává. Je to strašné a ještě jej poslouchat 3x denně, prostě děs.. Na fyziku z které jsem vynervovaná jsem se učila celou neděli a kvůli tomu se nepodívala na ivt. Z fyziky jsme nepsali a z ivt jo. Takže uvidíme jak to dopadne, na jednu stranu mě to docela naštvalo.. V tělocviku mě spolužačka solidně sejmula na zem a mě od té doby bolí záda, takže super..
Když jsesm se dostala domů byla jsem neskutečně ráda :))
Zítra kupodivu máme jen 5 hodin, protože máme konzultaci o prospěchu a končíme dříve, ve středu máme den otevřených dveří, takže pokud nebudu pomáhat, pojedu domů taky brzy :)
Dneska je to opět jen moje povídání, protože jsem to potřebovala někomu "říct" :) Myslím, že si jdu dát vanu a pěkně do postele, jsem docela ospalá :) Takže se mějte pěkně :)
coffee, drink, and iphone image fashion, girl, and hair image art, blue, and night image christmas, tumblr, and quality image love, couple, and kiss image

Výzdoba v pokoji [VÁNOČNÍ EDICE]

29. listopadu 2015 v 11:00 | Kačka |  Everything
První adventní neděle nám nastala a nám zbývá do vánoc pouhých 25 dní. Rozhodla jsem se dát každou neděli článek na téma vánoc a udělat takovou vánoční edici :) A pustíme se rovnou teda do toho. Pro první neděli to bude výzdoba, aby jste se mohli navodit na vánoční atmosféru :)
Sníh už nějaký taky byl a přeci jenom mi to tak nějak přišlo konečně jako zima, jako prosinec i když byl a je ještě listopad :) Pokoj jsem si nikdy moc horlivě nezdobyla a ani jsem to nějak neřešila, nějaký obrázek, svíčku. Toť vše, letos jsem se ovšem rozhodla pro nebuzení vánoční atmosféry a popravdě řečeno, daleko víc se letos nějak těším, ani nevím čím to je :))
Fotky nebudou moje, jelikož do příprav a aranžmá pokoje se teprve chystám, snad později :)

1. Světílka různě po pokoji
Kolem postele, kolem fotek na zdi, na poličkách, skříni. Kdekoliv vás jen napadne a kdekoliv to budete mít jak přidělat :) Je to asi ta nejjednoduší věc co může být :)

2. Svíčky
Myslím, že svíčky miluje většina z nás :) A co by to bylo za vánoce bez svíček :) Můžete je dát komkoli.
Do nádobky, kterou si vyberete, stačí obyčejná sklenička. Naskládáte, dáte věci, které chce. Nebo které později provoní celý pokoj. Pokud vám daných věcí není líto a jsou jako na obrázku hořlavé, stačí svíčku zalít rozehřátým gelem, který koupíte ve výtvarných potřebách. Nebo věci zalijete vodou a na vršku necháte plout zapálenou svíčku :)

3. Ozdoba oken, nástěnek
Nic těžkého, nic neobvyklého :D Papírové obrázky nalepené na oknech, básničky a vánoční přání vyvěšené na nástěnce. Nebo obrázek z barviček na sklo :)

4.Adventní věnec
Myslím, že tohle není nic zvláštního a je to jen "doplněk" článku. Doma jej máte určitě každý, ať si jej vyrábíte sami nebo kupujete :) Je fajn si každou neděli zapálit jednu svíčku a odpočítávat neděle :)
Článek byl původně ještě jinak napsaný a o něco delší, s více obrázky a tak. Ale žel bohu :/ nedošlo mi, že mám omezené množství znaků, takže z toho vzniklo toto a jsem z toho docela smutná :/

Dopis 1 [Writing_5]

28. listopadu 2015 v 16:09 | Kačka |  Writing
Vypsat pocity na papír byl asi jediný způsob jak se zbavit všech svých myšlenek a starostí. Psát dopisy osobě, která si je nikdy nepřečte mě přišel jako dobrý nápad. Ani jsem nepřemýšlela co psát, moje vnitřná já vedlo moji ruku automaticky a na papíře po sobě nachávala slova, city, činy vše co se ve mně hromadilo a já neměla možnost to ventilovat jiným způsobem.
Zamilovanost je prý krásná věc, pokud je ovšem opětovaná. Zklamání z lásky bolí, prý. Nevím co je na tom pravdy, nevím jak nazývat to co se ve mne hromadí. Nevím co to je, to jak moje tělo reaguje na tvoji blízkost, to jak jsou ve mne sevřené pocity, když tě vidím se smát, to jak dokážu během sekundy přestat myslet na všechno a věnovat svoji pozornost jen tobě. Nechci to nazývat láskou, zamilovaností, protože to není nebo ano? Zní to jak z těch přeslazených amerických filml, které nemám ráda, a přesto je miluju.
Už jen ten fakt, že píšu tohle, co nikdy nikdo číst nebude. Obzvláště ne osoba, u které bych o to stála, osoba, která by to číst měla. To je důvod proč nesnáším americké slaďárny. Nepřijde za mnou z ničeho nic kluk, do kterého jsem delší dobu zakoukaná. Nepřijde z ničeho nic a nezačne číst moje dopisy, patřící vlastně momentálně nikomu. Nepřijde a nezačne si se mnou povídat. Prostě nepřijde.
Když to ovšem není zamilovanost co tedy? Nikdy jsem nepoznala pravý význam slova láska, zamilovanost. Nikdy mi na nikom nezáleželo tolik, že bych něco takového mohla opravdu říct, nikdy nebyl nikdo u mne tak blízko, že bych byla schopná mu to říct a přitom si tím být stoprocentně jistá. Co mě tedy táhne k osobě, kterou znám jen kratičkou dobu.. Co je to všechno kolem mne a něj. Co zůsobuje to, že na něj nechci zapomenout, i když vím, že není pro mne. A přesto právě o to se snažím, zapomenout, vymazat z paměti, žít dál bez potíží, bez myšlenek na něj, bez něj. Ať se snažím jak chci, vždycky si na něj vzpomenu. Vždy si uvědomím co cítím a v tu chvíli chci, aby to bylo jiné. Aby mezi námi něco bylo, něco co se nikdy v našem světě nestane.
Kdyby tohle četl a byl na tom obdobně jako já, zabíjelo by ho to. Ve společnosti lidí totiž dokáži na chvíli zapomenout, přestat myslet a konečně se odpojit od toho nekonečného myšlení a vtíravých citů, u kterých vím, že jsou zbytečné. Ovšem, vydrží mi to do chvíle, než jej znovu uvidím.
Nikdy se nedozvím co je správné, dokud se nějak nerozhodnu. Nevím jestli dělám chybu nebo vybírám moudře. Já bych ale nejprve musela vybírat. Vybráno jsem měla. A to, že jsem se v životě vzdala už mockrát. Nevím zda bych tedy měla i teď, ale spíše se přikláním k tomu proč to tedy právě teď vzdát znovu..
Nevyznám se sama v sobě, nedokážu rozhodnout za sebe, nevím co cítím, nevím co dělat. Nevím, jak jsi na tom ty. Jsem pro tebe cizí? Víš, že jsem? Otvírat bránu do země neznáma, je vždycky to nejtěžší, i když přináší nám to určitě úspěchy, stačilo by už jen takovou bránu najít. Stačilo by vyznat se na tomhle světě, vědět co je dobré, co nám prospěje a naopak. Myslím, že nemám tolik přání, aby byla nesplnitelná nebo snad ano?
black and white, earphone, and iphone image love, letters, and Letter image christmas, winter, and snow image Letter, graffiti, and art image

Color hair

27. listopadu 2015 v 21:26 | Kačka |  Fashion
AHojte, dneska poněkud zvláštní článek :) A docela pozdě, ale to je jedno. Prolízám tak internet, hledám nějakou inspiraci na dekorace vánoc, na dárky a na všechno možné a narazila jsem na stránku s příčesky do vlasů. Nikdy mě to moc nebralo, přijde mi to zbytečné. Ale jsou tam i fotky barevných vlasů a ty vypadají naprosto luxusně. Chtěla bych mít takové vlasy, ale nevím, jestli by to na tmavě šlo a jestli jo, tak jak.
Nemáte s tím někdo zkušenosti? Jestli ano, dejte mi prosím vědět :)
Strašně se mi to líbí a musí to vypadat úžasně. Neříkám, každáý druhý na vás musí taky koukat, protože je to neobvyklé, ale být originál je přece fajn ne? :) Myslím, že jo. ALe i tak nenajdu nikdy odvahu na to si takovéhle vlasy nechat udělat. No posuďte sami :)
Fakt se mi to nehorázně líbí, ale nikdy bych to neudělala, namám na to odvahu. Ale zajímalo by mne jak se to dělá. Jestli jsou to vyloženě přebarvené vlasy nebo je to těmi křídamy a jak dlouho to vydrží :) Vážně, jestli o tom někdo něco víte, popřípadě kde by se to dalo nechat udělat, budu ráda :)
Ty poslední v obou řadách se mi asi líbí nejvíce, určitě jste všichni viděli spoustu takovýchto fotek, vlasů a věřím, že alespoň někomu se to taky líbí :D

Zajímalo by mne, nevím, nezabráním...

26. listopadu 2015 v 19:48 | Kačka |  Thoughts
Opravdu by mě zajímalo co si myslíš, nad čím přemýšlíš a co se ti honí v hlavě když mě vidíš. Chtěla bych vědět, že jsi taky tak ztracený sám v sobě, stejně jako já. Chtěla bych vědět co si myslíš.
Štve mě, že to nevím, štve mě, že nemůžu vědět zda je to stejné, podobné, abych se konečně k něčemu odhodlala. Štve mě, že nevím co děláš, kde jsi a s kým jsi. Vadí mi, že nemůžu být někým jiným, někým tobě na blízku.
Zamilovala jsem se ani nevím jak. Ovšem něco na tom bude. Kouzlo, dokonalost, něco mě donutilo pozastavit se nad tebou jinak než nad ostatními. Něco jsem potřebovala k tomu, abych mohla uvažovat tak, jako teď. Ovšem nevím, jestli to byl zrovna ten nejlepší nápad, způsob? Nevím..
Neznám tě, ale i tak jsi mne něčím uchvátil, nevím co dělat, ale vyhledávám tvoji přítomnost, nedokáži se soustředit, protože přemýšlím nad tebou. Nad tvým úsměvem. Nedokáži přivést mysl na jiné yšlenky, nedokáži zabránit úsměvu co se vtvoří na tváři ve chvíli kdy tě uvidím. Nezabráním tomu, že tě chci vidět.
Větší komentář toto myslím nepotřebuje. Podstatné jsem řekla, za tak krátkou chvíli, která ovšem sstačí, se člověk dokáže zamilovat a ani neví jak, ani neví do koho.. Vím, že to nemá cenu, jen mi bude opět trvat věčnost, než si to připustím..
love, couple, and kiss image love, couple, and boy image love, couple, and kiss image love, couple, and boy image

Nevyznám se..

25. listopadu 2015 v 20:33 | Kačka |  Thoughts
Nějak se opět nevyznám sama v sobě. Jaká to ironie, že? Jediný, komu byhom měli bezprostředně věřit a vyznat se v něm, jsme my samy. Přitom právě v sobě se občas vyznáme ze všeho nejméně. Nikdo ovšem netvrdí, že člověk je jednoduchý tvor..
Mám dojem, že přemýšlení nad "láskou" je docela zbytečné. Přijde sama v nejméně očekávaný čas. Proto bychom ji neměli hledat. I když vermomocí chceme. Moje myšlenky se poslední dobou nepotloukali jiným směrem než právě tímto. Hodně často si protiřečím. Nedokážu se vyznat v tom co chci, natož ještě v tom co by z toho mělo být správné. Uvažuji tak, co by se dělo kdyby, místo toho, abycho užívala života tak, jak bych měla.
Přijde mi, že každou chvíli chci něco jiného. A přitom je to jedno a to samé. Přítomnost kluka, někoho kdo by mě jen tak objal, komu by na mně záleželo, kdo by mě měl rád.. Však víte co přesně mám na mysli. Jde jen o to, jestli je to v našem věku naprosto normální, zaobírat se tím až tak, že opět nevíte kdo jste, co chcete a co budete dělat.
Občas překvapuji sama sebe. Ovšem nesnáším ty falešné naděje, které někdo dá a nic po tom. Jo vím, je to mojí naivitou, že se na to chytím, ale copak ti kluci musí být opravdu takový *****, kteří si jen hrají s holkama. Všichni se brání, že nejsou stejní. Ovšem pravda je opak. Nadhodí udičku, dají nějakou šanci, na kterou se holka chytí. Chvilku vydapají, že to myslí vážně a v zápětí z nich vyleze, že mají holku nebo že chtějí být jen kamarádi. Nebo něco v podobném slova smyslu. Nebo se snad pro změnu ani neozvou.
Prostě nevím. Nevyznám se momentálně sama v sobě. Nevím co přesně bych chtěla, jen vím, že hledám někoho, kdo by mi mohl být oporou tak jako já jemu. Kdo by mě měl rád a myslel to vážně. Prostě někoho..
love, christmas, and couple image blue, ocean, and sea image love, boy, and couple image grunge, hair, and black image

Before I die_11

24. listopadu 2015 v 19:47 | Kačka |  Before I die
Je toho hodně na přemýšlení a já se v tom nějak nemůžu vyznat. Měla bych se učit, ale nemůžu se soustředit. Jsem roztěkaná a nemám šanci sepsat něco smysluplného. Myslím, že každý z nás zná tenhle stav :) Proto se pro dnešek spokojím jen s mými zatím nesplněnými přání :)


Motivace

23. listopadu 2015 v 19:27 | Kačka |  Diary
Motivace a konečně ůle se k něčemu dokopat. Oslavujte, opravdu jsem začla.
Vím, že to nikoho nezajímá, proto kdo nechce, ať tento článek od teď nečte!
Mnozí si možná teď říkáte o čem to mluvím, jiným to možná došlo. Cvičení a vůle se sebou něco dělat. Není to pro to, že mají řeči ostatní. Není to pro někoho, abych se JEMU líbila. Není to proto, že o tom neustále mluvím. Je to proto, že chci, nechci se líbit jemu, ale sobě.
Nevím přesně proč se to ve mně zlomilo po tomto videu, nevím proč zrovna teď jsem si uvědomila, že když teda chci musím pro to něco dělat. Ale ano, ten den nastal a já opravdu začala. A doufám, chci, aby začáteční utrpení se stalo mou zálibou, mým koničkem :)
Motivaci bychom měli hledat všude,, měli bychom si pomáhat navzájem, podporovat se. Neměla jsem sílu opravdu začít a když už, neměla jsem sílu vydržet. Tentokrát v sobě vydím větší odhodlání a vím, že to dotáhnu do konce :)
Vím, že takovýchto lidí je tu víc. Všichni chtějí, ale jen málo kdo to opravdu dokáže. Ale i tak bychom si my měli věřit. Řici si, že právě MY to dokížeme a věčit a udělat pro to úplně všechno :)
Nevím co přesně vyjádřit k tomu videu, ale jistým způsobem mi to otevřelo oči. Konečně jsem v sobě našla něco to, co mi vždycky chybělo. Musím jedině téhle úžasné osobě poděkovat ♥ že tohle video vydala. Chtěla jsem, ale neměla jsem dostatek síly. Teď ji mám a chci aby ve mne už zůstala :)
girl, black, and body image girl, fashion, and fitness image nike, fitness, and shoes image fitness, motivation, and girl image

Ještě chvíli a začne mi z toho hrabat.

22. listopadu 2015 v 19:11 | Kačka |  Diary
Ještě chvíli a začne mi z toho hrabat. A z čeho, že přesně?
Tak zaprvé Vánoce, nějak moc nad nimi přemýšlím, ale vzhledem k tomu, kolik mám a nemám času, nedivím se, že jsem to začala řešit už teď :) Jak víte, včera jsem byla s kamarádkou v Brně a byli to takové první vánoční nákupy, ale pojedeme ještě jednou. Já většinou zatím nakoupila kosmetiku. Zbytek dárků musím teprve vymyslet a nakoupit, hurá :D ano mělo to znít jako ironie Ségra dneska chtěla zkusit předvánoční perníčky, tkaže doma máme napečeno :D Ale musím říct, že jsou dobré :3 ♥
Jestli víte, příští neděle už je adventní. Rozhodla jsem se udělat ty neděle "speciální" a nějaké speciální články, to se ještě dozvíte :)) Taky jsem se rozhodla si vážně udělat v pokoji vánoční výzdobu, tak třeba sem pak dám nějaké fotky :) Taky by to teda chtělo nějaký ten sníh, klidně už od začátku prosince nebo už od teď, ale aby nějaký byl, bez sněhu to potom není ono :/ :D
A zadruhé jsou to rodiče, protože moje mamka je trošku, jak to říct pěkně :) Chce mít taky jistotu, už zhání dárky a prostě takové to.. však to znáte. Jenže taťka je kliďas, dokázal by dárky nakoupit 23. prosince a bylo by mu to jedno. Takže si asi domyslíte co se děje. Neustále se hádají, ale jen kvůli maličkostem :D Už to tak nějak vypoštím. Vždycky mě to mrzelo seamozřejmě že i teď mě to mrzí, ale nějak to beru jinak no a teď si prostě říkám, však ono je to zase přejde :)
A v neposlední řadě je to prostě škole. Před vánocemi jojojo já vím ještě měsíc, ale tak učitelé taky šílí, je strašně moc písemek. Dneska jsem si našla takové ty barevné lepící papírky a na každý jsem si napsala co potřebuji. Na sešity co dopsat, kdy co píšeme, na notebooku mám jaké referáty a do kdy musím mít :D Prostě mám teď všude po pokoji barevné papírky.
Je fajn v tom mít pořádek :) Ale docela mě děsí, kolik toho je, těším se, až je budu postupně odlepovat a nakonec odlepím poslední, to bude super ♥

Moje oblíbené ... [Knihy 1]

21. listopadu 2015 v 20:29 | Kačka |  Everything
Ahojte, dneska jsem psala sérii Moje oblíbené a pro dnešek knihy :) Jelikož docela dost ráda čtu, protože je to neuvěřitelné odreagování a zabavení času. Některé knížky mám raději než filmy :) Zase je to 5 knížek a třeba určitě udělám v budoucnu další "část". Jelikož jsem před chvílí přijela z Brna a v televizi jede Přijde dneska Ježíšek? což jsem chtěla vidět, dávám tento článek :D A valím k televizi :P Čekejte článek zítra :) A snad se vám to bude líbit :))
1. Život na ostro
O téhle knížce jste na mém blogu určitě už četli, byla na ní recenze. Je to vážně moje oblíbená knížka. Román od známé autorky Lenky Lanczové. A nevím co víc k tomu napsat, jelikož jsem teda psala recenzi :D
2. Hledání Aljašky
Tak o této knížce už jste určitě slyšeli, ještě aby ne. Jedna z nejúspěšnějších knih Jonha Greena. Taky jsem psala článek o této knize. ROzhodně bych stála o to vidět toto zfilmované.
3. Růže pro čokoládovou holku
Tohle je dvoudílná knížka, kterou jsem dostala asi před třemi lety. Původně jsem ji vůbec nedočetla a tedy ani teď ten druhý díl ještě nemám.. Ale zprvu to bylo, protože jsem to tak nějak nechápala nebo nepochytávala význam a nakonec ji nikdy nedočetla..
4. Série Harry Potter
Tak myslím, že ktomuto není co dodat. Úžasný film, úžasné knižky. Milovník Harryho Pottera určtiě ví o čem mluvím, takže asi tak :)
5. Totální propadák
Je to série 4 knížek, které jsem četla asi v šesté třídě, ale i tak je řadím mezi svoje oblíbené :) Je to o dívce, které se rozvedli rodiče a matka si našla přítele :) Je to docela zajímavé, sice mi ze začátku dělalo problém přečíst všechny díly, ale nakonec se povedlo :D


Street Dance

20. listopadu 2015 v 20:49 | Kačka |  Diary
Dneska jsme měli poněkud netradiční hodinu tanečních :) Měli jsme streetovou. Zprvu se mi tam moc nechtělo a nevěděla jsem co přesně od toho očekávat, ale musím říct, že jsem ráda, že jsem nakonec šla :)
Atmosféra úžasná, musím teda říct, že nám dal náš dnešní lektor, který se mimochodem ani nepředstavil, nevychovanec jeden :D, ale byl dost pěknej, docela hodně zabrat. Po těch dvou hodinách jsem myslela, že opravdu odpadnu, ale praktikovat tohle třikrát týdně, kdybych začala chodit do streetu, o čemž jsem mimochodem začala opět uvažovat, by bylo docela hustý :D
Myslím, že choreografii, kterou nás naučil jen tak nezapomenu. Bylo to jednoduše úžasný :) Z děcek nás tam byla asi polovina, protože tahle lekce nebyla povinná, ale určitě stála za to. I kdybych si z té hodiny nic neodnesla, jako někteří. Alespoň to, co nám tloukl celou dobu do hlavy a to jest "Nikdy se nevzzdávejte něčeho, čeho chcete docíli hned na začátku poprvním neúspěchu. Pokud toho chcete opravdu docílit a dělat to co vás baví, musíte si za tím jít." Vždycky se najde někdo komu se nebude líbit to co děláte, ale bude to vždy ať budete dělat cokoliv, kreslit, zpívat, závodit nebo jen tancovat. Vždy tu bude někdo, komu se to líbit nebude. Nejde ovšem o něj, jde o vás!
Jo alespoň toto sme si všichni odnesli z té hodiny, která jak už jsem zmiňovala opravdu stála za to :D
Dnešek ve škole byl docela pohodovej, na to, že jsme psali 3 písemky a laboratorku :) Dostala sjem dvě jedničky a dvojku, takže paráda, nejvíc šťastná :3 :D Po tom, co jsem přijela domů jsem se akorát najedla a dala si pořádnou sprchu :D A vidím to tak na spánek, zítra jedeme s kamarádkou do Brna, takže článek očekávejte opět až večer :) A to ještě nevím na co :D
No, myslím, že bych dnešní článek mohla ukončit :) Takže doufám, že se máte taky dobře alespoň tak jak já nebo ještě lépe :) A mějte se :)

Citáty_16

19. listopadu 2015 v 17:57 | Kačka |  Citáty
Pro dnešek moje oblíbená rubrika ♥ :) Myslím, že k tomu není co dodat :D Na to, že je zítra pátek toho mám strašně moc s už mi to učení leze i ušima :D


Některá bolest přejde..
A některá v nás zůstane navždy..

Nevěděla jsem, jak moc mám zlomené srdce do té doby, než jsem se smála a chtěla jsem brečet.

Ještě pořád existují holky, které preferují růže před kreditkou.

Neříkej, že mě miluješ, pokud to nemyslíš vážně..
Protože pak bych mohla udělat nějakou stupidní věc - třeba tomu věřit..

Já se nevzdávám, jen začínám znovu..

Znáte ten pocit, když se zamilujete?

18. listopadu 2015 v 17:27 | Kačka |  Thoughts

Předem chci upozornit, že je ten článek poměrně dlouhý :)

Jsou čtyři hodiny ráno a já sedím na posteli a přemýšlím nad ironií života. Docela vtipné co? Hlasité myšlenky mi nedovolují odebrat se ke spánku, který bych docela ráda uvítala. Představa, že mám za hodinu vstávat mě dostává, ovšem ani to mi nedovoluje usnout. Po probdělé noci, kterou jsem strávila koukáním na strop pokoje nebo oblohu posetou hvězdami, jsem zasedla k počítači a začala psát. Pokoj osvětlovalo tlumené světlo obrazovky a ticho protínalo rychlé klepání klavesnice.
Znáte ten pocit, když se zamilujete? Znáte to, že kluk kterého jste doposud znali jen od vidění, vás najednou okouzlil a strávil ve vaší blízkosti více času než je zdrávo? Hrátky mezi vámi už nejsou jen kamarádské, alespoň z vaší strany. Začnete si na něm všímat detailů, kterých by jste si obvykle nevšimli. Znáte ten pocit, kdy vám stačí pouze sedět a poslouchat jeho hlas, dívat se na něj jak se usmívá a je zažraný do debaty s kamarádem? Přesto úsměvy, které se mu vytvoří na tváři patří vám. Nezajímá vás o čem se baví, debata jde bokem, vám stačí sedět a poslouchat.
bali, couple, and holidays image art, broken, and feelings image bear, f, and red image love, kiss, and couple image

Friends are the family that we choose ourselves

17. listopadu 2015 v 18:30 | Kačka |  Thoughts
Přátelé jsou rodina kterou si vybíráme sami. Jo tak myslím, že nad tímhle bychom se taky mohli zamyslet jako skoro nad vším že? Měli bychom si vážit blízkých osob, které jsou tu s námi v těžkým chvílích. Měli bychom zvažovat slova, než nějaké vypustíme. Jelikož by nás to později mohlo mrzet. Měli bychom pořádně zvážit, kdo nám vůbec stojí za to s ním prohodit pár slov. A měli bychom si uvědomit, že člověk který o nás zájem nemá je jen ztráta našeho času. Jsou tu jiní, kteří by si náš čas zasloužili více, ale vzhledem k tomu, že jsme zaslepeni "láskou" k někomu jinému, nemají možnost.
Měli bychom si přátele vybírat, ale zároveň dát pozor na to, abychom nepřebrali :) Neměli bychom do našeho života pouštět každého a neměli bychom se snažit zabránit někomu kdo do něj patří. Je těžké poznat jaký kdo je. Ne jednou se spálíme, ale o to moudřejší do budoucna budeme :) O to více nám toho život dá, budeme zkušenější, nebudeme tak zranitelní a budeme mít kolem sebe pouze osoby, na kterých nám záleží, ale především, komu záleží na nás.
Píše se to docela lehko, chápe se to ještě lépe. Ale použít to v životě nás už nikdo nenaučí. Obzvlášť našem věku vidíme někoho koho bychom chtěli v životě, ale nikdy tam nebude, ba naopak přehlížíme ty ostatní :) Zkuste si vzpomenout, když budete slepě koukat na osobu, která vám přijde okouzlující, že právě ona zájem nemá ovšem ne vždy to tak musí být že ano, myslím že když tu osobu znáte o něco déle, poznáte to :)
Přátelé jsou rodina kterou si vybíráme sami. A kolem sebe bychom měli mít osoby, se kterými je nám nejlépe a jsme sami sebou :)
fitness, girl, and healthy image anime, couple, and manga image bff, but, and bestfriends image

Potřebuji zase něco říct

16. listopadu 2015 v 18:32 | Kačka |  Diary
Ahojte :) V první řadě, bych vám za poslední dobu chtěla neskutečně moc poděkovat za návšťěvnost. Pro někoho je to pouhé nic. Pro mě něco obrovského, že tolik lidí zabloudí na blog obyčejné holky, která se většinou potřebuje jen vypovídat a vykecat někam, kde ji nemá kdo odsoudit :)
V tomto případě chci taky poděkovat Lii, které pravidelně komentuje moje články a její komentáře mi vždycky zvednou náladu a vytvoří úsměv na tváři :D Takže děkuji :)
Nějak jsem dneska neměla náladu na "přemýšlecí" náladu. Mám toho za poslední dobu dost a všechno se mi tak nějak motá. Konečně se mi za posledních X dní povedlo na chvíli vypnout :) Docela jsem to přivítala, nějak se mi toho v hlavě zase moc hromadilo :D Jojojo, zní to divně, ale každý z nás to zná ne?
Pořád si říkám budu cvičit, jo tak začnu, vadrží mi to tak 2/3 týdny a pak zase nic. Ale mě už to vážně nebaví, prostě jsem se rozhodla, že tentokrát, ale myslím to smrtelně vážně, začnu cvičit a běhat. A ke každému článku, ať to bude cokoliv na závěr někam napíšu, jestli jsem cvišila nebo ne :D Jo, vím zní to divně, ale já vím, že mě to donutí :D Že když tam budu pořád psát no dneska jsem na to čas neměla, tak to bude k ničemu, takže prostě tak :) Doufám, že mi to tentokrát vydrží. Nebo prostě to zní jak kdybych musela z donucení, jenže já chci! A to je velký rozdíl :)
Plánujete něco na zítra, když je to volno? Já ani ne :D Takže nejspíš budu doma, pomáhat mamce nebo ještě nevím, ale nic konkrétního v plánu nemám :D
Vidíte ten poslední obrázek? Asi jo, že? To je ten případ, kdy nám to ničí všechny naše "představy" protože nic takového není. Nebo jo? Nevěřím už ničemu.
girl, freckles, and eyes image fitness, girl, and body image autumn, bridge, and fall image amazing, back, and cozy image Hot, boy, and guy image

"Chtěla bych to slyšet od tebe"

15. listopadu 2015 v 19:07 | Kačka |  Thoughts
"Kapky deště narážející do skla autobusu mne nějakým způsobem uklidňují. Moje tělo už se netřese, přesto je zevnitř stahováno strachem a nejistotou. Prstem kreslím na zamlžené okno dětské obrázky dobrovázené citáty. Každou chvíli můj zrak padne na hodiny vpředku autobusu a já přemýšlím, jestli jsem udělala dobře. Jestli to nemám rovnou zabalit a nasednout na autobus zpět. Jestli má cenu ještě bojovat, jestli je za co."
street image love, couple, and kiss image love, couple, and kiss image light, winter, and christmas image love, couple, and kiss image
Nevím jak to popsat, ale jistý způsobem vím, že mi na tobě záleží. Že zapomenout je těžší než znovu bojovat. Vím, že bez tebe nejsem sama sebou, bez tebe jsem nic. Pronásleduješ mne všude kam jen se poději, ani ve snech mi nedáš pokoj. Čím více chci zapomenout, tím více na tebe myslím, tím více tě potkávám. Vše mi tě připomíná. Ale jistým způsobem vím, že to co mne tíži na prsou je něco krásného, co se jen bojím popsat.
Přemýšlím, zda-li má vůbec cenu opět bojovat, ale když si uvědomím jak mi s tebou je, že bych udělala cokoliv za tvůj úsměv. Uvědomím si, že to cenu má. Jen asi nemám dostatek síly to zkoušet znovu a znovu. Nevím ani s kým bojuji, spíše sama se sebou. No dříve tomu tak bylo, teď vím, že je tu někdo další kdo zřejmě nahradil moje místo.
Je ubýjející pocit vědět, že nejsem jediná, že je to někdo, koho si zřejmě vážíš více než mne, ale nejsi schopný mi to říct. Nevím proč se tedy snažím, když to vím. Nevím proč neustále doufám, že to nakonec budu já. Víš řeknu ti jedno. Chtěla bych to slyšet od tebe, chtěla bych vědět, že ty "fámy" jsou pravda, chtěla bych aby jsi byl , alespoň jednou, upřímný.
Nesplňoval jsi mé představy prince na bílém koni do kterého se zamiluji, ale i tak jsi mne okouzlil a já nebyla schopná odolat. Tím více mne ničí, že mě držíš v té zas*ané naději! Ukončito, nech mě jít, už to konečně řekni. A já zapomenu, i když je to těžší než bojovat dál. Zapomenu a dám ti pokoj. Ale chtěla bych jen jedno. Chtěla bych to slyšet od tebe!
girl, alone, and sad image girl, blonde, and hair image sleep, sunshine, and love image rain, grunge, and hand image nature, sea, and travel image
"Přešlapuji na autobusové zastávce a čekám, kdy přijede váš autobus, kdy přijede TVŮJ autobus a ty z něj vystoupíš s tím okouzlujícím úsměvem na tváři. Neodvážím se přejít na druhou stranu a počkat přímo tam, raději čekám stranou, stále plná strachu. Bohužel oprávněného. Nakonec se mi rozlije úsměv po tváři, když autobus zastaví na druhé straně a vyspoutí z něj skupina asi 40 lidí s tebou v čele. Můj úsměv ovšem opadne ve chvíli kdy se k tobě rozběhne mne známá blondýna. Fámy byli bohužel pravdivé a mne místo úsměvu hrknou slzy do očí. Otočím se, neřeším co se děje kolem a rozběhnu se mne neznámým směrem."

#JesuisCharlie #PrayforParis

14. listopadu 2015 v 22:04 | Kačka |  Everything
Docela hodně jsem dneska přemýšlela nad článkem, docela dost jsem přemýšlela nad životem a jeho smyslem.
Konec konců, tenhle článek se neměl ani tak týkat Francie, leč je to opravdu smutná zpráva, ale toho, že si lidé neváží sami sebe a svých blízkých a jejich přítomnost by nejraději uvítali, až když nemají možnost, až když tady ta daná osoba není.
Nevím jak může být někdo takový a tohle to dopustit. Všem se to příčí, ale přeci jen se stává znovu a znovu. Všichni to odsuzují a vždy se řeší to stejné. I přes to se to vrací zpět.
Proč se to děje? Proč se tak lidé chovají? Nedokáží si vážit sami sebe? Nedokáží si vážit toho co mají? Dokáží si vůbec představit co způsobují? Uvědomují si to vůbec? Kde je spravedlnost, kde je ten klid a mír?
Všichni to řeší, všichni se o tom baví, všichni se toho bojí, ale proč to nikdo neřeší? Určitý podíl na tom máme taky, můžeme si za to sami. Ale proč tedy nezniřit to, co jsme dopustili, aby vzniklo?
Odcházejí lidé, kteří za to nemohou, nevinní, bezmocní, mladí i děti.. Ale nikdo nic nedělá, přihlíží se a s obavami čeká na něco dalšího, proč tomu nezamezit, proč to jednou pro vždy nezniřit nadobro? Proč to nezakázat?
Ty, které bychom tu chtěli mít, ti kteří odchází, neodchází dobrovolně, nechtějí a přesto musí, jsou nevinní a přesto to odnesou.
Myslím, že bychom se nad tím měli všichni zamyslet, na chvíli se pozastavit. Ujasnit si co je opravdu dobré a co za to "stojí", co chceme, aby tady na tom světě bylo a bude. BUdoucnost není v tomto případě určená, je jen na nás co bude, co se stane a jestli se tohle rozhodneme řešit..

Bílá prodloužená

13. listopadu 2015 v 16:35 | Kačka |  Diary
Jak už určitě víte minulý týden v pátek jsem měla prodlouženou. Bílou, protože jsme na začátku tancovali polonézu. Musím říct, že se nám vážně povedla, i když jsem při první zkoušce nevěděla co tancovat :D Na poslední hodině jsem totiž nebyla, protože jak asi víte, jsem ležela doma s horečkama.
Nakonec se nám to všem povedlo a my získali pořádný potlesk a holky si odnesli růžičky, kterou já mám doma kupodivu ještě dneska :D Povinnou čtveřici tanců jsme chtěli mít všichni za sebou a na parketu se už neobjevit.
Víte jak to dopadlo? Strávili jsme tam všichni celý večer. Nebyla písnička, kdy by jsme netancovali a že se klukům nechtělo? :D Nás holky to nějak nezajímalo, tancovali jsme spolu a vždycky se našel někdo kdo nakonec tancovat šel :)
Musím říct, že nás to i tak nějak sblížilo s kvintou a začali jsme si spolu víc povídat, už to není jen tojo on je z kvinty ale tak.. už se normálně bavíme :) Za což jsem taky ráda :)
Musím říct, že jsi si večer parádně užila, odreagování to bylo skvělý a atmosféra nepopsatelná :) Doufám, že dokončená se vydaří minimálně tak jako prodloužená :) Škoda jen, že to bylo jen do jedenácti, mohlo by to být déle :/ :)
Bohužel fotky ještě nemám :/ :D Ještě se k nám nedostali, ale až se k nám dostanou a budete chtít, určitě sem něco dám :)

27. Obrázek tvého rukopisu

12. listopadu 2015 v 19:38 | Kačka |  Tagy a challenges
Mám tady jednu z posledních částí 30 questions challenge. Myslím, že k tomu nemám víc co dodat :D Čtete to skoro v každém z posledních asi 5 částech, že bych to už chtěla mít dopsané :D Myslím, že se radši pustím do psaní :)
Můj rukopis je docela rozdílný nebo mě teď nenapadá jak přesně to napsat. Záleží na to, co píšu, komu nebo kam to píšu, jestli jsou to jen moje poznámky na papír nebo dopis někomu.
Mám docela zvláštní styl, buďto píšu tiskacím, což je ve většině případů, alespoň ve škole. Nebo píšu psacím, což jsou většinou moje poznámky, které jsou teda nahrabané tak, že mám problém je po sobě přečíst. Ve škole nebo snad i ty dopisy se snažím psát hezky. Taťka tvrdí, že píšu příšerně, že škrábu, a že píšu malým. Jiným lidem ve škole se to líbí, mamka tvrdí, že píšu hezky, ovšem jen když chci.
No přemýšlela jsem, jestli sem opravdu dát obrázek toho jak píšu, ale tak ta prostřední fotka je moje :D Směsice sešitů, které jsem psala na začátku roku, čili ještě hezky. Když to vždy srovnám na konci roku, už škrábu a zanedbávám to..
Nevím co víc k tomu napsat.. Každý má určitý sklon svého písma. Já jej měním jak se mi zachce nebo jak si natočím sešit, většinou mám teda sklon do leva, ale když píšu psací, stáčí se mi to dost doprava, ale to jen když píšu rychle.
Píšu prostě zvláštně :D A vůbec se mi moje písmo nelíbí, ale evidentně s tím teď už nic neudělám..
A jo vím, že na té fotce není skoro nic vidět -_- :D Ale to nevadí..

Fascinoval jsi mne.. [Writing_4]

11. listopadu 2015 v 20:22 | Kačka |  Writing
Právě jsem dorazila z tanečních a mám se na zítra učit :D Ha, vážně nevím jak se těch 10 stránek naučím :D

Vždycky jsi mne fascinoval, vždycky jsem tebou byla posedlá. Chtěla jsem tě vidět, chtěla jsem se o tobě dozvědět víc, potkat tě, poznat, mít možnost se s tebou seznámit a možná i něco víc. Vždycky jsem tvrdila, že na vzhledu nezáleží, ale je to první čeho si na člověku všimnete dřív, než s ním začnete mluvit.
Nemohla jsem na tebe přestat myslet. Mezi lidmi a přesto naprosto sám ve vlastním světě. Tvoje pohyby, oči, úsměv, zlozvyky když mluvíš. Toho všeho jsem si na tobě začala všímat.
Fascinoval jsi mne, chtěla jsem tě poznat, ale neměla jsem možnost. Dokázala jsem se zamilovat, přesto jsem nevěděla do koho. Okouzlil jsi mne, vzal jsi mi všechny slova, přemýšlela jsem nad tebou až to bylo nezdravé.
Jméno, podoba, oči, hlas dokázala bych tě dokonale popsat, vystihnout snad každý detail, ale i tak jsem nevěděla víc než to. Víc než obyčejný člověk, který by tě potkal na ulici. Prahla jsem po tom dozvědět se víc, bádala jsem, hledala, zkoušela se dovědět informace.
Přeci jen se mi to povedlo něco zjistit a o to více jsem pátrala dál. Prahla jsem po tom zjistit co opravdu jsi, co se s tebou dělo a proč jsi takový. Zvláštní a přito uchvacující, fascinující, tajemný, skrýval jse mnohé tajemství a vím, že jich ještě mnoho máš.
"Konečně jsi normální, stal se z tebe člověk." "Cože to?"
"Člověk, máš totiž city." "Nestal, jen větší stvůra než jsem byl."
Chraplavý hlas, který se mi vryl do hlavy i s těmito slovy. V tu chvíli jsem nedokázala přemýšlet nad ničím jiným. Chtěla jsem. Potřebovala jsem! se dovědět více.
Nemohla jsem se zbavit pocitu, že tě znám a přitom nevím nic. Že jsem se zamilovala a nevím do koho. Že jsi nme neuvěřitelně fascinoval a přitom byl jako ostatní. Že jsi byl mezi lidmi a přitom sám ve vlastním světě.
Nemohla jsem se zbavit pocitu, že chci zažít něco neuvěřitelného. S tebou! A tak jsem začala pátrat a žačal můj příběh..

A ano neustále mám problém přidávat obrázky, ovšem nevím proč :/